Nejvyšší správní soud se Soudního dvora dotázal, zda je v souladu s právem EU, pokud ředitel obchodní společnosti není považován za „zaměstnance„ pro účely uspokojení mzdových nároků dle směrnice 2008/94/ES jen z toho důvodu, že ředitel jako zaměstnanec je současně členem statutárního orgánu téže obchodní společnosti.

 

Podle letité české judikatury člen statutárního orgánu při tzv. souběhu funkcí nemůže být považován za zaměstnance obchodní korporace.

 

V nynější věci je stěžovatel předsedou představenstva a současně ředitelem společnosti ARANEA TECHNOLOGY a.s. Tato společnost se v roce 2018 dostala do platební neschopnosti. Stěžovatel proto požádal úřad práce o uspokojení mzdových nároků dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Domáhal se uspokojení nároků za měsíce červenec až září 2018, které neuspokojila společnost ARANEA TECHNOLOGY jako jeho tehdejší zaměstnavatel. Úřad práce ovšem s ohledem na judikaturu dovodil, že na stěžovatele vůbec nelze hledět jako na zaměstnance, protože vykonával funkci předsedy představenstva a současně podle pracovní smlouvy působil jako zaměstnanec společnosti na pozici ředitele společnosti. Na obou pozicích proto vykonával stejnou činnost – obchodní vedení společnosti. 

 

Nejvyšší správní soud vzal do úvahy, že na věc dopadá právo Evropské unie, konkrétně směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. S ohledem na výklad této směrnice může být problematické pokud členský stát vymezí „zaměstnance„ pro účely odškodnění mzdových nároků tak restriktivně, jak to činí česká judikatura. Proto Nejvyšší správní soud předložil v této věci Soudnímu dvoru předběžnou otázku.

 

Věc je vedena před Nejvyšším správním soudem pod spisovou značkou 10 Ads 262/2020 a před Soudním dvorem pod spisovou značkou C–101/21. Text 6 stránkového usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11.02. 2021 číslo jednací 10 Ads 262/2020-34 zasílám v příloze.