NSS zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví zakazující pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest na vymezených místech
Nejvyšší správní soud zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření ze dne 27. 8. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-58/MIN/KAN, a to v části, která zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest na vymezených místech.
Toto mimořádné opatření bylo vydáno na základě zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů (tzv. pandemický zákon). Na vymezených místech zakazuje všem osobám pohyb a pobyt bez ochranného prostředku dýchacích cest, kterým je respirátor nebo v některých případech rouška, a současně stanoví řadu výjimek. Dále upravuje související povinnosti zaměstnavatelů a poskytovatelů zdravotnických služeb.
Nejvyšší správní soud již v minulosti přezkoumával obsahově obdobná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. Rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, č. j. 7 Ao 6/2021-112, prohlásil za nezákonné obdobné opatření ze začátku dubna letošního roku, a rozsudkem ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 Ao 12/2021-81, prohlásil za nezákonné obdobné opatření z konce dubna. Opatření vydané v červnu, na které bezprostředně navázalo nyní napadené mimořádné opatření, následně rozsudkem ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Ao 17/2021, zrušil, a to s odloženou účinností. Nejvyšší správní soud ve všech případech takto rozhodl pro závažné nedostatky v odůvodnění přezkoumávaných opatření.
Ministerstvo zdravotnictví však odůvodnění nyní napadeného opatření podstatným způsobem rozšířilo, a Nejvyšší správní soud jej proto akceptoval jako dostatečné a věcně se zabýval zákonností a přiměřeností mimořádného opatření.
V projednávané věci byl navrhovatelem člověk trpící dlouhodobým onemocněním dýchací soustavy, který má zároveň vysokou hladinu protilátek po prodělaném onemocnění covid-19. Soud napadené opatření přezkoumal v mezích důvodů uplatněných navrhovatelem se závěrem, že jeho tvrzení nebyla způsobilá přesvědčit soud, že by napadené opatření bylo nezákonné a nepřiměřené sledovanému cíli, kterým je mj. ochrana práva na život a zdraví ostatních osob. Povinnost nošení respirátoru tam, kde v důsledku kumulace osob na jednom místě a ve stejném čase hrozí zvýšené riziko šíření koronaviru, se jeví být přiměřeným nástrojem potlačování a předcházení epidemie onemocnění covid-19.
Soudkyně zpravodajka Eva Šonková k tomu dodala: „Rozhodnutí soudu reflektuje únosnou intenzitu takového zásahu, nejistotu stran dalšího vývoje epidemie a existenci výjimek, které zajišťují, aby opatření v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy, mimo jiné zavádí výjimku pro osoby, které ochranný prostředek dýchacích cest nemohou nosit ze závažných zdravotních důvodů.„
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že jeho úkolem není posuzovat, zda by jinak nastavené opatření mohlo v tom či onom ohledu účinkovat lépe nebo vadit méně, to je prostor vyhrazený orgánům moci výkonné. Rolí soudu zůstává toliko zhodnotit, zda není napadené opatření z pohledu návrhových bodů nezákonné a nepřiměřené.
Anonymizovaný text 17 stránkového rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.10. 2021, spisové značky 2 Ao 7/2021 je k dispozici v příloze a též z níže uvedeného linku:
2-Ao-7-2021-ROZSUDEK-NSS-z-20.10.-2021-respirator.pdf