Započtení dluhu manželky povinného proti vymáhané pohledávce oprávněného

Je skutečností, že podle hmotného práva a v návaznosti na ně i podle práva procesního, jakož i podle hmotného a procesního práva účinného do 31. 12. 2013 manželka (bývalá manželka) povinného musí strpět, aby pohledávka, která byla exekučním titulem uložena k plnění pouze povinnému, byla zcela nebo zčásti v průběhu exekuce z takového exekučního titulu vymožena ze společného jmění manželů, případně i z nyní již výlučného majetku manželky povinného.

Je-li tomu tak, jen stěží lze s ohledem na potřebu zachování rovnosti hmotněprávních a procesních možností oprávněného na straně jedné a manželky (bývalé manželky) povinného na straně druhé při ochraně jejich majetkových práv dospět k závěru, že manželka (bývalá manželka) povinného nemá mít právo uskutečnit takové hmotněprávní a procesní kroky, které zabrání tomu, aby vymáhaný dluh byl vymožen ze společného jmění povinného a jeho (bývalé) manželky, případně z nyní již výlučného majetku bývalé manželky povinného. Mezi takové úkony, které mají ochránit majetek manželky povinného, patří i zápočet pohledávky manželky (bývalé manželky) povinného vůči pohledávce oprávněného, a to v rozsahu, v němž soudní exekutor (exekuční soud) s odkazem na ustanovení § 262a o. s. ř. již postihl majetek ve společném jmění manželů nebo nyní již ve výlučném majetku bývalé manželky povinného. Jestliže byl zápočet ze strany manželky (bývalé manželky) povinného proveden ve vztahu k exekučně vymáhané pohledávce oprávněného za povinným po právu a manželka (bývalá manželka) povinného z toho důvodu navrhne zastavení exekuce ohledně soudním exekutorem postiženého majetku ve společném jmění manželů nebo nyní již výlučného majetku bývalé manželky povinného, je na místě exekuci ohledně takového majetku zčásti zastavit, a to v rozsahu, v němž je zápočet po právu.

Toto oprávnění (bývalé) manželky povinného vzniká ve chvíli, kdy soudní exekutor v souladu s předpisy hmotného a procesního práva postihne majetek ve společném jmění manželů nebo nyní již výlučný majetek bývalé manželky povinného; do té doby není důvod toto oprávnění manželky (bývalé manželky) povinného dovozovat, protože majetek ve společném jmění manželů nebo výlučný majetek bývalé manželky povinného není ohrožen a manželka (bývalá manželka) povinného do doby takového postižení není na svých majetkových právech zasažena.

(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 20 Cdo 2582/2020, ze dne 22. 9. 2020)

Opětovné zastavení exekuce z jiného důvodu

Soudní exekutor není povolán k zastavení exekuce poté, co již skončila vymožením. K takovému v kroku má přistoupit za výjimečných okolností exekuční soud a nikoliv exekutor. Nelze však přehlédnout, že úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Pochybení exekutora, jenž po ukončení exekuce vymožením sám vydal usnesení o zastavení exekuce, je tedy třeba přirovnat nikoliv k situaci, kdy orgán moci soudní (soud, soudní exekutor) koná mimo rámec své pravomoci, ale se situací, kdy orgán moci soudní (zde soudní exekutor) rozhodl mimo rámec své věcné příslušnosti. Rozhodnutí soudu (a tedy ani soudního exekutora, jenž je podle zákona v postavení soudu) není bez dalšího na místě pokládat za nicotné dokonce ani v případě, že je soud (soudní exekutor) vydal mimo rámec své pravomoci.

Dovolací soud se proto neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že dřívější pravomocné rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce poté, co exekuce skončila vymožením, nemá žádných právních účinků; naopak i toto usnesení vytváří překážku věci rozhodnuté, takže nelze exekuci po jeho právní moci zastavit znovu z jiného důvodu. Exekuce totiž už zastavena byla, exekuční soud neměl přistoupit k jejímu novému zastavení.

Došlo-li již dříve k pravomocnému a výslovnému zastavení exekuce z údajně nesprávného důvodu, nelze toto možné nedopatření odstranit novým zastavením již výslovně a pravomocně zastavené (a tedy již neplynoucí) exekuce. Má-li povinný za to, že exekučním titulem vymožené plnění ve prospěch oprávněné jí podle hmotného práva nenáleží, má k dispozici žalobu o vydání tohoto plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 20 Cdo 2422/2020, ze dne 15. 9. 2020)