Zkoumání platnosti smlouvy o postoupení pohledávky k námitce dlužníka

I v poměrech vycházejících z úpravy o. z. se uplatní závěr, že námitka neplatnosti postupní smlouvy s výjimkou případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníku nepřísluší.

Pro možnost zpochybnění smlouvy o postoupení pohledávky ze strany dlužníka je proto nezbytné (vedle případu ujednání dlužníka a věřitele ve smyslu § 1881 odst. 1 o. z.) [„ Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.“], aby dlužník tvrdil a prokazoval, že v důsledku postoupení pohledávky nastalo zhoršení jeho právního postavení co do povinnosti plnit novému věřiteli (postupníkovi), tj. aby nastala situace předvídaná ustanovením § 1881 odst. 2 o. z. (obsah pohledávky by se jejím postoupením k tíži dlužníka změnil) [„Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.“].

V tomto směru dlužník v projednávané věci v obecné rovině argumentoval (pouze) tím, že zhoršení jeho právního postavení lze spatřovat v (následné) nemožnosti započítat svoji pohledávku vůči postupiteli a že ten svoji pohledávku postoupil právě na svého právního zástupce, tedy vznášel námitky svou podstatou bez významu pro platnost posuzovaného postoupení pohledávky, nutno-li zdůraznit, že dlužníku zůstává možnost započtení tvrzené pohledávky vůči postupníkovi ve smyslu § 1884 odst. 1 o. z. [„Dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.„] nadále zachována.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 484/2022, ze dne 12. 10. 2022)

Uveřejnění dodatečného sdělení o výsledku přestupkového řízení

I. Právo na uveřejnění dodatečného sdělení podle § 36 odst. 1 vysílacího zákona je možno uplatnit za předpokladu dříve uveřejněné informace, z níž je patrno, že vůči osobě v této informaci uvedené je či bylo vedeno trestní nebo přestupkové řízení. Osoba, o které bylo v informaci referováno, má právo požadovat po provozovateli vysílání uveřejnění informace o konečném výsledku řízení ve formě dodatečného sdělení. Provozovatel vysílání je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit, přičemž jej není oprávněn komentovat či k němu činit dodatky. Toto právo je třeba dovozovat z důsledného uplatňování zásady presumpce neviny. Nejde však jen o právo oprávněné osoby, ale také z pohledu veřejnosti o naplnění zájmu veřejnosti na informace. Dodatečné sdělení pak obsahuje nejen informaci o konečném výsledku řízení, ale může v něm být i poskytnuto nezbytné vysvětlení, za jaký skutek byl žalobce trestně stíhán, včetně jeho právní kvalifikace, a okolnost jeho pravomocného skončení, včetně jeho způsobu a důvodů. Naproti tomu není na místě, aby text obsahoval údaje, které v původním sdělení o trestním stíhání žalobce nebyly uvedeny, ani hodnocení dokazování a subjektivní hodnocení motivace poškozeného, neboť to již jde nad rámec práva na dodatečné sdělení.

II. Oprávněná osoba může žádat o uveřejnění dodatečného sdělení o výsledku řízení již po zastavení části řízení, neboť z povahy předmětného práva plyne její legitimní zájem, aby pro ni příznivá informace byla uveřejněna co nejdříve.

III. Znění dodatečného sdělení, jak je požadováno oprávněnou osobou, nesmí být zavádějící a pro ni příznivější (lichotivější), než odpovídá skutečnosti.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2676/2020, ze dne 12. 10. 2022)