Zastavení exekuce podle § 268 odst. (1) písm. e) občanského soudního řádu

 

Z jasně formulovaného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 55 odst. 11 věty předposlední ex. řádu vyplývá, že soud nevyhoví návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu „prodloužení exekuce„. Prodloužením exekuce má zákonodárce evidentně na mysli situaci, kdy oprávněný (po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu) zaplatí zálohu na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu. Povinný se poté po dobu 3 let (nejvýše 6 let, zaplatil-li oprávněný druhou zálohu podle § 55 odst. 11 ex. řádu) nemůže úspěšně domáhat zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že § 55 odst. 7 až 11 ex. řádu vylučuje použití § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu 6 let od vyznačení doložky provedení exekuce, z uvedeného ustanovení nevyplývá a nemá oporu ani v jiném ustanovení exekučního řádu. Jinak řečeno, povinný se před uplynutím šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu může úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 583/2025, ze dne 26. 3. 2025)

 

Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.  výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.

 

Podle § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

 

Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté ex. řádu nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví.

 

Podle § 55 odst. 11 ex. řádu složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.

 

 

Místní příslušnost ve věci náhrady újmy z vydání mimořádných opatření

 

Nejvyšší soud nevidí důvod se ani v případě nároku na náhradu újmy z vydání mimořádných opatření dle § 9 odst. 1 pandemického zákona odchýlit od svého ustáleného výkladu § 87 písm. b) o. s. ř. a uzavírá, že skutečností, která zakládá právo na náhradu újmy, je v tomto případě vydání příslušných mimořádných opatření, z nichž žalobkyně dovozuje vznik v řízení uplatněné škody. Soudem, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, dle § 87 písm. b) o. s. ř. je tudíž v případě nároku na náhradu újmy z vydání mimořádných opatření dle § 9 odst. 1 pandemického zákona soud, v jehož obvodu je sídlo orgánu, který dané mimořádné opatření vydal.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 3523/2024, ze dne 16. 4. 2025)