Ustanovení opatrovníka účastníku řízení stiženému duševní poruchou

Účastníku řízení, který není zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí nebo opatrovníkem a který pro duševní poruchu není schopen řádně vykonávat svá procesní práva, soud – neučiní-li jiné vhodné opatření [např. nepřeruší-li řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby skončení probíhajícího řízení o svéprávnosti, nebo proto, že dal podnět k zahájení takového řízení] – ustanoví podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka, který ho bude v řízení zastupovat; soud přitom vezme v úvahu zejména povahu uplatněného nároku, dosavadní délku řízení a – probíhá-li – též pokročilost řízení o svéprávnosti dotčeného účastníka.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 1768/2022, ze dne 31. 10. 2022)

Doručování nařízení belgického soudního vykonavatele

I. Doručení královskému prokurátorovi ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku lze považovat za účinné tehdy, jestliže zadavatel či soudní vykonavatel učinili všechny rozumné kroky či vynaložili rozumnou námahu ke zjištění místa bydliště, pobytu nebo zvoleného pobytu povinné osoby. Zda takové kroky byly učiněny, záleží vždy na konkrétních okolnostech věci.

II. V souzené věci bylo zjištěno, že povinný jako belgický státní občan neměl od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 v belgickém národním registru osob hlášené žádné bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, přestože byl po toto období v Belgii stále registrován (od 11. 1. 2008 však bez známé adresy, když poslední adresa povinného byla tohoto dne úředně odstraněna). Dne 15. 12. 2016 nahlásil adresu svého aktuálního pobytu v České republice.

Jestliže za dané situace oprávněný, resp. jej zastupující soudní vykonavatel (jako profesionál v daném oboru), nenalezl v belgickém národním registru osob bydliště povinného, lze uzavřít, že oprávněný provedl všechny rozumné možné kroky k zjištění bydliště povinného ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku (ve světle výkladu v judikatuře Kasačního soudního dvora Belgie). Nelze tak souhlasit s povinným, že mezi takové rozumné kroky lze v dané věci zařadit i svépomocné zjišťování bydliště či pobytu povinného pomocí různých internetových vyhledavačů či sociálních sítí.

Skutečnost, že soudní vykonavatel nezjistil bydliště povinného, způsobil sám povinný tím, že v období od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 neplnil svoji oznamovací povinnost uloženou mu belgickým zákonem ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu (ve spojení s Královským rozhodnutím ze dne 16. 7. 1992 o registrech obyvatel a registru cizinců).

Lze tak učinit závěr, že oznámení – nařízení soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 bylo (platně) doručeno královskému prokurátorovi u soudu prvního stupně v Limburku v souladu s čl. 40 belgického soudního zákoníku, čímž došlo k přerušení (civilnímu zastavení) běhu promlčecí lhůty a započetí běhu nové desetileté promlčecí lhůty (čl. 2244 §1 věta první ve spojení s čl. 2262bis §1 větou první belgického občanského zákoníku), která v době zahájení exekučního řízení ještě neuplynula (skončí až 2. 6. 2024).

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 1567/2022, ze dne 7. 9. 2022)