Výpověď z důvodu nesplňování požadavků pro řádný výkon práce

 

I. Nesplňování požadavků pro řádný výkon sjednané práce je důvodem k výpovědi z pracovního poměru z důvodu podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce pouze tehdy, jestliže k němu došlo bez zavinění zaměstnavatele. Zaměstnavatel zavinil, že zaměstnanec nesplňuje požadavky pro řádný výkon sjednané práce tehdy, jestliže svým jednáním nebo opomenutím – v rozporu s obecnou povinností vytvářet zaměstnanci podmínky pro plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem – způsobil, že zaměstnanec tyto požadavky (z hlediska výkonu práce oprávněné a povahou pracovních činností ospravedlnitelné) nesplňuje; půjde zde především o různé nedostatky v řídící práci, které u vedoucích zaměstnanců znamenají porušení povinností podle ustanovení § 302 zák. práce.

Nelze souhlasit s argumentací, že v případě objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz zaměstnance „je zavinění zaměstnavatele presumováno„, neboť při tomto druhu odpovědnosti za škodu není zavinění uvažováno, jedná se o odpovědnost za výsledek. Samotná skutečnost, že zaměstnavatel odpovídá za pracovní úraz, při němž zaměstnanec utrpěl poškození zdraví, které bylo důvodem, proč tento zaměstnanec neuspěl ve zkoušce (testu) fyzické způsobilosti a neprokázal tak splnění požadavku pro řádný výkon práce spočívajícího v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti, tedy ještě neopodstatňuje závěr, že zaměstnavatel nesplňování tohoto požadavku zaměstnancem zavinil.

II. Požadavek pro řádný výkon sjednané práce může spočívat též – stejně jako v posuzovaném případě – v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti, jehož splnění zaměstnanec prokazuje vykonáním zkoušky (testu) fyzické způsobilosti. Zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce však nesplňuje požadavky pro řádný výkon práce jen tehdy, je-li dána absence kvality požadovaných skutečností po delší dobu. Tato podmínka se nepochybně vztahuje též na v řízení posuzovaný požadavek spočívající v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti zaměstnance. Jen dočasná zdravotní indispozice způsobující, že zaměstnanec po přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahuje, proto závěr o nesplňování požadavku pro řádný výkon práce neopodstatňuje.

V souladu s tím zde také vnitřní předpis žalované (směrnice č. 1/2012), upravující vykonávání zkoušek fyzické způsobilosti zaměstnanců zařazených do hasičského záchranného sboru, zaměstnanci, kterému zdravotní důvody znemožňují absolvovat přezkoušení fyzické způsobilosti, umožňuje písemně požádat o odklad zkoušky. Ze skutečnosti, že zaměstnanec, kterému přechodná zdravotní indispozice úspěšné vykonání zkoušky znemožnila, o odklad zkoušky nepožádal (ať již proto, že o této možnosti nevěděl, nebo proto, že se mylně domníval, že přes zdravotní problémy zkoušku úspěšně vykoná), nelze tudíž dovozovat, že tento zaměstnanec stanovený požadavek pro řádný výkon práce nesplňuje. Podstatné totiž nadále je, zda absence požadované fyzické zdatnosti je dána po delší dobu. Prokáže-li proto zaměstnanec (byť dodatečně až po neúspěšném vykonání zkoušky), že důvodem jeho neúspěchu byly zdravotní důvody, které mu po přechodnou dobu úspěšné vykonání zkoušky znemožňovaly (a způsobovaly, že po tuto přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahoval), nelze na nesplnění uvedeného požadavku usuzovat.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 209/2021, ze dne 15. 9. 2022)

 

 

Nepřiměřená délka řízení v důsledku opravy výroku rozsudku

 

I. V případě opravy rozsudku či usnesení podle § 164 o. s. ř. (ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) je třeba vycházet především z toho, že by se mělo jednat o opravu zřejmých pochybení v psaní, v počtech či o jiné zřejmé nesprávnosti, které byly zapříčiněny činností soudu, a v zásadě by tím nemělo docházet ke změně obsahu opravovaného rozhodnutí, kterým je soud vázán v okamžiku jeho vyhlášení. Jestliže však ke změně obsahu rozhodnutí opravou jeho výroku dojde, je podle § 204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. možné proti němu podat odvolání do patnácti dnů od právní moci opravného usnesení. Pakliže účastník řízení tohoto práva využije, dochází k prolomení právní moci opraveného výroku a výroků na něm závislých.

Z právě uvedeného je tedy třeba dovodit, podobně jako v případě žaloby pro zmatečnost, že dojde-li v důsledku opravy rozhodnutí podle výše uvedených ustanovení ke změně obsahu opravovaného rozhodnutí, a tím i k možnosti prolomení jeho právní moci, bude při posuzování porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení nezbytné započíst do celkové doby řízení i ten časový úsek, který je ohraničen právní mocí opravovaného rozhodnutí na jedné straně a podáním návrhu na vydání opravného usnesení či doručením opravného usnesení vydaného bez návrhu účastníkům řízení na straně druhé. V takovém případě totiž dochází k otevření možnosti zvrátit výsledek původního řízení, a to zpravidla toliko v důsledku pochybení na straně orgánu veřejné moci (soudu). Z hlediska formálního sice není vydání opraveného usnesení či podání návrhu na jeho vydání (mimořádným) opravným prostředkem (jako v případě žaloby pro zmatečnost), avšak fakticky má nutnost vydání opravného usnesení podobné příčiny (pochybení na straně soudu) a podobné následky (možnost znovuotevření řízení ve věci samé) jako právě (důvodná) žaloba pro zmatečnost.

II. Na rozdíl od případu žaloby pro zmatečnost, kdy posléze potvrzená domněnka o existenci důvodu pro podání uvedené žaloby (spočívající v závažném procesním pochybení na straně soudu) zpravidla zakládá silné pochybnosti a nejistotu ohledně správnosti výsledku řízení, existence zřejmé nesprávnosti ve výroku rozhodnutí (ať už přehlédnutá či povšimnutá) naopak takovou nejistotu zpravidla nezakládá, neboť většinou nevede (neměla by vést) k jinému rezultátu řízení, tedy k odlišnému posouzení práv a povinností účastníků řízení. Ostatně nemajetková újma nemusí obecně účastníkům řízení vznikat ani tehdy, jestliže posuzované řízení formálně probíhá. Uvedená úvaha se však již pojí s posouzením přiměřenosti formy či výše přiznaného zadostiučinění.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 290/2022, ze dne 13. 9. 2022)