Oceňování družstevního podílu v bytovém družstvu při vypořádání SJM

 

I. Samotným zánikem, zrušením či zúžením SJM společné členství manželů v družstvu nezaniká. K zániku dojde až vypořádáním zaniklého, zrušeného nebo zúženého SJM, nebo uplynutím lhůty pro jeho vypořádání podle o. z. Předmětem vypořádání je vlastnické právo k družstevnímu podílu v bytovém družstvu, neboli při vypořádání je řešena otázka, komu bude nadále náležet družstevní podíl. Není proto namístě nejprve v samostatném řízení rozhodnout o tom, kdo bude výlučným členem družstva a teprve poté se zabývat vypořádáním družstevního podílu.

Z uvedeného plyne, že zánik společného členství manželů v bytovém družstvu přímo závisí na vypořádání samotného družstevního podílu. Proto již není nadále bez dalšího použitelná judikatura dovolacího soudu, která řešila tuto otázku při zániku SJM před 1. 1. 2014 podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

Při oceňování družstevního podílu v bytovém družstvu je při vypořádání SJM zaniklého po 1. 1. 2014 třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny družstevního podílu a jeho stavu v době rozhodování soudu o vypořádání SJM.

Nadále přitom platí, že hodnotu družstevního podílu v bytovém družstvu je třeba pro účely vypořádání stanovit cenou obvyklou, tedy cenou, kterou by bylo možno za převod družstevního podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.

II. V poměrech projednávané věci je však nutno vzít do úvahy, že ještě před řízením o vypořádání zaniklého SJM účastníků rozhodl obvodní soud o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, a o tom, že členkou družstva a vlastníkem družstevního podílu spojeného s nájmem bytu je žalobkyně.

V tomto konkrétním případě je tak nutné zohlednit, že o zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu, i o tom komu bude nadále náležet družstevní podíl, rozhodoval soud v jiném, již pravomocně skončeném řízení, a proto o něm nelze rozhodnout znovu v probíhajícím řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků. S přihlédnutím k individuálním okolnostem posuzované věci bude proto podle dovolacího soudu požadavku spravedlivého řešení nejvíce odpovídat postup, při kterém nalézací soudy ve svém dalším řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků rozhodnou již pouze o vypořádání hodnoty družstevního podílu v bytovém družstvu. Při stanovení hodnoty pro účely vypořádání SJM pak budou s ohledem na výše uvedené vycházet z obvyklé ceny podílu a jeho stavu ke dni právní moci rozsudku obvodního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, a o tom, že členkou družstva a vlastníkem družstevního podílu spojeného s nájmem bytu je žalobkyně. Již od tohoto data se totiž žalobkyně stala výlučnou faktickou uživatelkou bytu.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 229/2021, ze dne 23. 5. 2022)

 

 

Pasivní věcná legitimace k vydání bezdůvodného obohacení

 

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu platí, že finanční prostředky uložené na běžném bankovním účtu jsou majetkem peněžního ústavu, zatímco osobě, pro niž je účet veden, svědčí toliko pohledávka vůči příslušné bance na vyplacení předmětných prostředků.

Jestliže je na účet nedůvodně přesunuta jistá finanční částka a dojde-li následně rovněž bez náležitého titulu k jejímu transferu ze zmíněného účtu na konto třetí osoby, bude zpravidla nutno uzavřít, že vůči konečnému příjemci uvedeného prospěchu může nárok z bezdůvodného obohacení uplatnit majitel daného účtu, nikoli osoba, jejíž finance na něj byly prve situovány. Posledně řečený subjekt totiž není vlastníkem uložených peněz (tím je dle shora zmíněného banka), nesvědčí mu ani přímé oprávnění vůči peněžnímu ústavu (to se upíná k majiteli účtu, na něž byly prostředky vloženy), přičemž pohledávkou disponuje pouze za tím, do jehož sféry finance převedl, nikoliv již za třetí osobou, které byly prostředky později postoupeny.

Tento náhled zároveň koreluje s tezí, opakovaně proponovanou judikaturou Nejvyššího soudu, dle níž povinnost vydat plnění nabyté bez právního důvodu stíhá adresáta plnění, nikoliv osobu, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení. Nabude-li dodatečně spornou hodnotu odlišný subjekt, povinnost vydat přijatý prospěch na něj nepřechází, neboť závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se obohatil, a tím, na jehož úkor obohacení vzniklo.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 28 Cdo 706/2022, ze dne 17. 5. 2022)