Vypořádání neoprávněné stavby zřízené po 1. lednu 2014
Ustanovení § 1085 o. z. zakládá oprávnění vlastníka pozemku, na kterém se nachází neoprávněná stavba, jež je jeho součástí, domáhat se odstranění takové stavby. Vlastník pozemku tak má právo bránit se proti protiprávnímu zásahu vůči osobě, která stavbu na pozemku zřídila bez právního důvodu, přestože se neoprávněná stavba stává v souladu s § 1084 odst. 1 o. z. součástí pozemku, a náleží tudíž vlastníkovi pozemku jako jeho součást.
Právní úprava v o. z. opouští důraz na účelnost odstranění neoprávněné stavby typický pro předchozí úpravu (srovnej § 135c odst. 2 obč. zák.) a soustřeďuje se na zjištění o dobré víře zřizovatele stavby. Jediným zákonným hlediskem, ke kterému má soud výslovně přihlédnout, je totiž podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 právě kritérium dobré víry při zřízení stavby. Tím se nepochybně nevylučuje, aby soud zohlednil i hlediska jiná. Kritérium dobré víry však zákonodárce zjevně považuje za natolik zásadní, že by mělo rozhraničovat úvahu soudu o tom, zda žalobě vyhoví či nikoli. Při absenci dobré víry má soud primárně uvažovat o odstranění neoprávněné stavby, pokud zde nejsou další výjimečné, mimořádné okolnosti, které by byly natolik významné, že by je bylo nutno předřadit nejen před absenci dobré víry zřizovatele stavby, ale také před vlastní protiprávní zásah do práva vlastníka pozemku.
Smyslem ustanovení § 1085 o. z. není poskytnout ochranu nedbalému zřizovateli stavby, který byl sice (snad, možná) subjektivně přesvědčen o tom, že stavbu zřizuje na svém pozemku, popřípadě že je oprávněn stavbu na pozemku zřídit, ovšem jeho omyl byl se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu neomluvitelný. Při posuzování, zda je dána dobrá víra, je třeba přihlížet ke všem okolnostem daného případu. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný.
Nedostatek (objektivizované) dobré víry zřizovatele stavby brání i aplikaci ustanovení § 1086 o. z.; tam užitý obrat „kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu“ je třeba vykládat tak, že zřizovatel byl v dobré víře, že zřizuje stavbu na svém pozemku, neměl však ke zřízení stavby na cizím pozemku soukromoprávní titul.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 960/2025, ze dne 24. 9. 2025)
Vzdání se práva z vadného plnění (mezi podnikateli) podle § 1916 odst. (2) o. z.
Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. obecně nevylučuje možnost vzdání se práva, které má vzniknout v budoucnu; pouze tam, kde má být tato možnost výjimečně vyloučena, stanoví zvláštní zákaz vzdání se práva (srov. např. § 2898 o. z.).
Ustanovení § 1914 a násl. o. z. [„(1) Kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. … (2) Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.“] jsou obecné povahy a uplatní se – není-li stanoveno jinak – i v závazkových právních vztazích upravených v hlavě II. až IV. čtvrté části občanského zákoníku, tedy i v případě koupě (§ 2079 a násl. o. z.).
Restriktivní výklad ustanovení § 1916 odst. (2) věty druhé o. z. užitý odvolacím soudem, podle kterého § 1916 odst. 2 věty druhé o. z. sice umožňuje, aby se kupující písemnou formou předem vzdal svého práva z vadného plnění, ale povinnost přijmout takové vadné plnění může být sjednána jen u nepodstatných vad předmětu plnění, není správný.
Pokud byly v projednávaném případě (prodej a koupě vozidla mezi podnikateli) splněny podmínky vzdání se práva z vadného plnění, jinak řečeno, vzdal–li se kupující svého práva písemnou smlouvou nebo jednostranným písemným prohlášením, nelze uzavřít, že tak učinil neplatně. V dalším řízení soudy neopomenou zabývat se námitkou neplatnosti kupní smlouvy pro omyl.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 28/2025, ze dne 18. 9. 2025)