Vrácení předmětu koupě po odstoupení od smlouvy podle CISG

[CISG – Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží]

 

Kupující má v případě, kdy nemělo být podle smlouvy plněno na jiném místě, než je místo podnikání jedné ze stran, splnit svou povinnost vrátit předmět koupě po odstoupení od smlouvy podle čl. 81 odst. 2 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ve svém místě podnikání.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1062/2021, ze dne 29. 9. 2022)

 

 

K mezerám v CISG a jejich vyplňování; internetové aukce

[CISG – Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží]

 

I. V Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží („Úmluva“) není úprava jednotlivých otázek úplná, existují zde mezery, které je třeba vyplnit. Tyto lze rozlišovat na „vnitřní mezery“ a „vnější mezery„, přičemž do první uvedené kategorie se řadí otázky, které Úmluva upravuje, ale nenabízí pro ně výslovné odpovědi, do druhé pak otázky, jež jsou Vídeňskou úmluvou výslovně vyloučeny, nebo které nejsou Vídeňskou úmluvou upraveny vůbec.

V tomto ohledu je významný článek 4 Úmluvy, jehož dikce věty první: „tato Úmluva upravuje pouze uzavření smlouvy o koupi a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího vznikající z takové smlouvy“, znamená, že všechny otázky, které vznikají na základě autonomní interpretace těchto dvou institutů, jsou výlučně upraveny Úmluvou s následkem, že Úmluva vytlačuje národní právní řád ve všech případech, v nichž se tato skutková podstata aplikuje na skutkový základ. V tomto ohledu lze úpravu Úmluvy považovat za konečnou a vyčerpávající. Práva a povinnosti smluvních stran se týkají především vzájemných nároků. Kromě toho jsou dotčeny dodatečně sjednané povinnosti, které vyplývají z kupních smluv, a práva, která vznikají v důsledku porušení smlouvy.

Nástrojem k vyplnění mezer Úmluvy jsou zásady, jež mají v této Úmluvě svůj základ, a to buď tak, že jsou výslovně stanoveny (princip dobré víry), anebo je lze z jejího textu dovodit. Východiskem z nouze, tedy jakýmsi řešením ultima ratio, je použití právního řádu smluvního státu.

Jako způsob zaplňování mezer je nepochybně možné použít i analogii, v zahraniční rozhodovací praxi přitom bylo již dříve dovozeno, že analogická aplikace konkrétních ustanovení Úmluvy by měla předcházet řešením opírajícím se o obecné zásady, na nichž je budována Úmluva. Rovněž literatura v této souvislosti uvádí hierarchizaci možných řešení, přičemž v první řadě má být uvažováno o aplikaci konkrétních ustanovení Úmluvy na základě analogie, následně (pokud ani takto nemůže dojít k vyplnění mezery) má být potenciálně přistoupeno k vyplnění mezery podle vnitřních zásad Úmluvy.

Článek 7 odst. 2 Úmluvy tak s přihlédnutím k výše uvedenému ukládá, aby se řešení hledala nejdříve v rámci samotné Úmluvy.

II. Nejvyššímu soudu jsou známy názory odborné literatury podřazující případy internetových aukcí pod aplikační výjimku z působnosti Úmluvy ve smyslu jejího článku 2 písm. b), v této otázce se však ztotožňuje s názorem opačným.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1062/2021, ze dne 29. 9. 2022)