Rozhodování zastupitelstva obce o splátkách s lhůtou splatnosti delší 18 měsíců

V případě § 85 písm. h) zákona o obcích, podle něhož zastupitelstvo rozhoduje o dohodách o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců, je nerozhodné, zda obec vystupuje jako věřitel nebo jako dlužník. Zákonodárce u právních úkonů vypočtených v § 85 rozlišuje úkony, u nichž je podstatné, v postavení jaké strany úkonu obec vystupuje, a u nich výslovně postavení obce uvádí, a úkony, které spadají do pravomoci zastupitelstva bez ohledu na to,,v jakém postavení v nich obec vystupuje. Lze tak uzavřít, že u právních úkonů v § 85, u nichž zákonodárce výslovně nespecifikuje postavení obce, je tato skutečnost nerozhodná. Z uvedeného vyplývá, že zákon do výlučné pravomoci zastupitelstva svěřuje nejen rozhodnutí o dohodách, podle nichž mělo být obci plněno ve splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců, ale i dohody, podle nichž měla obec sama plnit.

Smyslem a účelem úpravy svěřující do výlučné pravomoci zastupitelstva rozhodování o dohodách o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců je zamezit tomu, aby starosta obce bez souhlasu zastupitelstva zavázal obec k plnění (či k přijímání) splátek v delším časovém horizontu. Stěžejní roli pro posouzení, zda určitá dohoda o plnění spadá pod ustanovení § 85 písm. h) zákona o obcích, tak hraje zejména podmínka splatnosti delší než 18 měsíců. Uvedený závěr podporuje i komentářová literatura, podle níž smyslem této úpravy je mimo jiné zohlednění vazby příjmů nebo výdajů obce na rozpočet obce, jehož schvalování rovněž náleží podle § 84 odst. 2 písm. b) zastupitelstvu obce. S ohledem na uvedený smysl a účel úpravy je proto rovněž nerozhodné, zda šlo o dohodu o plnění v jedné splátce či více splátkách; rozhodující vliv má především kritérium časové (tj. splatnost delší než 18 měsíců).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spisové značky 23 Cdo 1135/2022, ze dne 16. 6. 2022)

Porušení povinnosti vlastníků vodních děl při ochraně před povodněmi

I. Ustanovení § 84 vodního zákona upravuje povinnosti vlastníků vodních děl v rámci ochrany před povodněmi. I kdyby adresátem zde uložených povinností byla žalovaná Česká republika, jsou daným ustanovením uložené povinnosti odvozovány od postavení vlastníka, tudíž v rámci plnění těchto povinností by Česká republika nevystupovala jako mocensky nadřazený subjekt, jenž autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů. Porušení povinností zakotvených v citovaném ustanovení tudíž nemůže vést k odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb., což však nevylučuje odpovědnost za škodu dle obecných předpisů, zejména dle § 420 a násl. obč. zák.

II. Byť Česká republika je vlastníkem vodního díla Orlík, vlastnická práva k tomuto majetku samostatně nevykonává, neboť jde o majetek, k němuž přísluší právo hospodařit státnímu podniku Povodí Vltavy. Již z uvedeného lze dovodit, že adresátem povinností uložených § 84 vodního zákona není Česká republika, nýbrž státní podnik Povodí Vltavy. Tento závěr se však výslovně podává též z § 126 odst. 1 vodního zákona. Pojem „vlastník“ užitý ve vodním zákoně (a tudíž též v § 84) má širší význam než vlastník ve smyslu soukromoprávním. Vlastníkem se totiž dle citovaného ustanovení rozumí mimo jiné též ten, komu svědčí k danému majetku právo hospodařit.

Odvolací soud tudíž dospěl ke správnému závěru, pokud uzavřel, že adresátem povinností, s jejichž porušením dovolatelka tvrzenou škodu spojuje, není žalovaná Česká republika, tudíž že žalovaná není ve věci pasivně legitimovanou.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 2929/2021, ze dne 15. 6. 2022)