Nejvyšší soud rozhodl o některých aktuálních otázkách prodeje výrobků se zdravotními účinky
Nejvyšší soud se ve třech rozhodnutích přijatých senátem 23 Cdo vyjádřil k souboru aktuálních otázek, jejichž společným znakem jsou známkoprávní a nekalosoutěžní souvislosti prodeje výrobků se zdravotními účinky.
1) V rozsudku ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 397/2020 (ve složení senátu Pavel Horák – předseda senátu, Pavel Tůma – soudce zpravodaj, Bohumil Dvořák), posuzoval Nejvyšší soud situaci, kdy žalovaný bez souhlasu žalobce jako vlastníka ochranné známky dovážel z členského státu Evropské unie do České republiky originální léčivé přípravky (MIRENA a DIANE-35), které za účelem jejich umístění na tuzemský trh přebaloval do vnějšího obalu (nesoucího ochrannou známku) odlišného od původního balení, a to i co do jeho velikosti (resp. množství obsaženého výrobku).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, jenž lze shrnout takto:
Vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat uvádění originálního léčivého přípravku dovezeného z členského státu Evropské unie na trh v České republice pouze proto, že byl tento léčivý přípravek před jeho uvedením na trh v České republice přebalen do balení o odlišné velikosti, je–li tato velikost balení v důsledku omezení vyplývajících z předpisů veřejného práva o nakládání s léčivými přípravky či v důsledku obvyklého výkonu práv a povinností podle těchto předpisů nezbytná pro skutečný přístup tohoto léčivého přípravku na trh v České republice.
I když nejsou tyto podmínky splněny, není podle konkrétních okolností věci (zejména s ohledem na původní stanovisko vlastníka ochranné známky) vyloučena možnost zamítnutí žaloby vlastníka ochranné známky pro zjevné zneužití jeho práva podle občanského zákoníku.
(…)
2) V dalším rozsudku ze dne 24. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3641/2018 (ve složení senátu Pavel Horák – předseda senátu, Bohumil Dvořák – soudce zpravodaj, Zdeněk Des), posuzoval Nejvyšší soud situaci, kdy žalovaný uváděl v reklamě na jím nabízený doplněk stravy (Colafit) informaci, jejímž obsahem bylo tvrzení o zmírnění bolesti kloubů při užívání tohoto doplňku stravy.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, jenž lze shrnout takto:
Při posouzení, zda konkrétní tvrzení o vlastnostech doplňku stravy je jednáním v nekalé soutěži způsobilým vyvolat v zákaznících klamnou představu, že tento doplněk stravy může léčit onemocnění, resp. zmírňuje jeho bolestivost, je nutno zohlednit, zda tento výrobek je zaměřen na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní.
Znak spočívající ve fyzické slabosti spotřebitelů se může týkat i osob trpících či ohrožených nemocemi kloubů. V takových případech je při posuzování, zda je jednání soutěžitele v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům, zapotřebí vycházet z pohledu průměrného člena cílové skupiny spotřebitelů a pečlivě přitom zvažovat konkrétní okolnosti dané věci, včetně závažnosti daného onemocnění, způsobu, jakým nemoc tyto osoby omezuje či ohrožuje, jakož i možného strachu z takové nemoci a přání ji za každou cenu překonat.
3) V rozsudku ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019 (ve složení senátu Pavel Horák – předseda senátu, Pavel Tůma – soudce zpravodaj, Bohumil Dvořák), potom posuzoval Nejvyšší soud situaci, kdy doplňky stravy (z řady HEMOSTOP) byly žalovaným v hospodářském styku označovány informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, jenž lze shrnout takto:
Z pouhého obecného zjištění, že doplněk stravy je v hospodářském styku označován informacemi o vlivu tohoto výrobku na zdraví člověka, nelze učinit závěr, že uvádění takto označeného výrobku na trh je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilým klamat zákazníky.
To však nevylučuje, že porušení právních předpisů o označování doplňků stravy informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka může přesto být jednáním v nekalé soutěži, neboť způsobilost tohoto jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům nemusí spočívat pouze v klamání zákazníků.