Soudní poplatek za nepřípustné dovolání
Soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou. Zásadně je tedy soud prvního stupně povinen účastníka, který podal nepřípustné dovolání, vyzvat k zaplacení soudního poplatku, případně předtím rozhodnout o návrhu dovolatele na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích zásadně vzniká podáním dovolání. Avšak v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. vzniká poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně.
Vzhledem k ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dosud) [„Osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu.“], podle něhož osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle § 138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle § 238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv. Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.
(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 25 Cdo 1697/2021, ze dne 15. 7. 2021)
Osvědčení existence subjektu vstupujícího do řízení
Je-li základním předpokladem účasti subjektu v soudním řízení jeho způsobilost být účastníkem řízení, tedy mít práva a povinnosti, pak jeho vstup do řízení na místo žalobce může být soudem podle § 107a odst. 2 o. s. ř. [„Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.“] za splnění tam uvedených podmínek připuštěn pouze tehdy, jestliže ten, kdo má do řízení vstoupit, má způsobilost být účastníkem řízení, a to v okamžiku rozhodování soudu. Způsobilost být účastníkem řízení je totiž procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek jinak vždy vede k zastavení řízení.
Navrhuje–li žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil nabyvatel práva, o něž v řízení jde, je povinen osvědčit splnění podmínek § 107a o. s. ř., včetně existence subjektu, který má do řízení vstoupit. To, jakým způsobem má být v tom kterém případě právní subjektivita osvědčena, závisí na právní formě subjektu, jenž má do řízení vstoupit. V případě právnické osoby je nepochybně dokladem její existence aktuální výpis z veřejného rejstříku, neboť listiny osvědčující existenci takové osoby v minulosti nemusí mít vypovídací hodnotu ve vztahu k době, kdy soud rozhoduje. Jde-li o zahraniční právnickou osobu, musí být doklad o její existenci předložen v českém jazyce.
(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 25 Cdo 1226/2021, ze dne 8. 6. 2021)