K odpovědnosti lékaře – jednatele poskytovatele zdravotních služeb

 

I. Rozhodující pro posouzení, zda pomocník hlavní osoby odpovídá spolu s ní za škodu, kterou svým protiprávním jednáním způsobil, je míra autonomie, či naopak závislosti pomocníka na osobě hlavní, tedy zda převáží samostatná (výlučná) odpovědnost hlavní osoby, nebo kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě. Bude rozhodné zejména, zda pomocník (ať již osoba fyzická nebo právnická) provádí činnost pro jinou fyzickou (právnickou) osobu podle jejích pokynů či příkazů, pod její odpovídající kontrolou a je vůči ní v podřízeném postavení.

II. Je-li podle judikatury při posouzení odpovědnosti za újmu pomocníka rozhodná míra jeho autonomie nebo naopak podřízenosti vůči hlavní osobě, potom v posuzované věci je podstatné, že lékař vykonával odbornou činnost pro poskytovatele zdravotních služeb, jehož byl jednatelem i jediným společníkem. V takovém případě nelze o podřízenosti pomocníka vůči hlavní osobě uvažovat, neboť lékař byl současně osobou ovládající osobu hlavní, a to i kdyby odbornou lékařskou péči vykonával jako její zaměstnanec.

Lze namítnout, že lékař je povinen, kromě obecných povinností odborníka ve smyslu občanského zákoníku, navíc při odborné činnosti plnit povinnosti zakotvené v zákoně o zdravotních službách, tedy stejně jako poskytovatel zdravotních služeb má povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, což by mohlo vést k úvaze, že jej proto při výkonu odborné činnosti obecně nelze považovat za osobu, která by při ní byla zcela závislá na pokynech hlavní osoby (poskytovatele zdravotních služeb). Je však třeba odlišit postavení lékaře, který je současně statutárním zástupcem poskytovatele zdravotních služeb, a lékaře, který odbornou činnost vykonává jako zaměstnanec v organizační podřízenosti vůči zaměstnavateli (např. nemocnici nebo obdobně velkému poskytovateli), kde je nepochybně limitován organizačními pokyny a přístrojovým i personálním vybavením, na jejichž zajištění nemá vliv a jež může ovlivňovat celkovou kvalitu lékařské péče. Pokud však tatáž (fyzická) osoba je současně poskytovatelem zdravotních služeb i lékařem, který vykonává odbornou činnost, nelze při výkonu léčebné péče uvažovat o její faktické nebo organizační podřízenosti, a proto nic nebrání tomu, aby spolu s hlavní osobou za případnou újmu odpovídala podle § 2914 o. z. [„Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.“].

V pozici pomocníka (lékaře, který léčení prováděl) však odpovídá za vzniklou újmu pouze v případě, že vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného (zde právo na zdraví), je-li újma pacienta v příčinné souvislosti s jeho porušením povinnosti (§ 2910 o. z.). V návaznosti na to je třeba zdůraznit, že lékař (ani poskytovatel zdravotních služeb) neodpovídá za výsledek, ale pouze za správný postup. Samotný negativní výsledek zdravotnického výkonu nemusí být totiž nutně vyvolán postupem při léčení, neboť při zásazích do lidského organismu působí mnoho faktorů, které v konečném výsledku mohou vést k nedosažení předpokládaného stavu či dokonce k jeho zhoršení, tj. k újmě na zdraví.

III. Odborný zástupce ve smyslu ustanovení § 12 zákona o zdravotních službách je garantem určité konkrétní odbornosti, který poskytovateli zdravotních služeb umožňuje, aby v této odbornosti poskytoval zdravotní péči a nijak přímo nesouvisí s odpovědností poskytovatele za případnou újmu, jež by vznikla pacientovi při postupu non lege artis.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2613/2022, ze dne 11. 6. 2024)

 

 

Promlčení práva na náhradu nákladů podle § 77 odst. (5) energetického zákona

 

I. Závazek dodavatele a toho, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje (odběratele), má charakter samostatného soukromoprávního závazku ve smyslu § 1723 odst. 1 o. z., který je založen požadavkem na změnu způsobu dodávky nebo způsobu vytápění (schváleným v příslušném správním řízení) a jehož obsah je vymezen zákonem. Obsahem závazku je pak podle § 77 odst. 5 energetického zákona (mimo jiné) právo dodavatele na úhradu jednorázových nákladů na provedení změn způsobu dodávky či vytápění a rovněž nákladů spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice, pokud mu takové náklady skutečně vznikly v okamžiku změny způsobu dodávky či vytápění (odpojení) odběratele, v rámci předcházející přípravy této změny (odpojení) nebo dodatečně (v přiměřené době po změně či odpojení) v přímé souvislosti s předchozí změnou (odpojením), a tomu odpovídající povinnost odběratele (resp. toho, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požadoval) vzniklé náklady dodavateli uhradit.

Ke vzniku práva dodavatele na úhradu nákladů podle § 77 odst. 5 energetického zákona tudíž nemůže dojít dříve, než takové náklady vůbec dodavateli vzniknou, neboť uvedené ustanovení nezakládá povinnost k úhradě předem paušálně určených nákladů či nákladů předpokládaných, nýbrž nákladů skutečně vzniklých. Lhůtu k plnění úhrady nákladů zákon nestanoví. Pokud taková lhůta není dohodnuta, může dodavatel podle § 1958 odst. 2 o. z. požadovat plnění ihned poté, co mu právo na úhradu nákladů vzniklo a odběratel (resp. ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požadoval) je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dodavatel tedy nemůže požadovat po tom, kdo požadoval změnu způsobu dodávek či vytápění a s tím související odpojení od rozvodného tepelného zařízení (zpravidla odběrateli), úhradu nákladů (a tím vyvolat splatnost dluhu) dříve, než dodavateli takové jednotlivé náklady skutečně vzniknou (i postupně), tj. dříve než dojde k provedení příslušných prací na provedení změny způsobu dodávek či vytápění či prací spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení (včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice).

II. Jelikož energetický zákon neobsahuje vlastní úpravu promlčení práv jím upravených, uplatní se při posouzení promlčení, tj. i určení počátku běhu promlčecí lhůty práva na náhradu nákladů podle § 77 odst. 5 energetického zákona obecná úprava promlčení v o. z.

Ustanovení § 619 o. z. [„(1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. … (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.“] je obecným ustanovením, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i u nároků podle zvláštních předpisů, tedy i v případě práva na úhradu nákladů podle § 77 odst. 5 energetického zákona. Obecně platí, že právo může být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.), jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, jinými slovy řečeno, jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává zásadně splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Může-li věřitel vyvolat splatnost dluhu, pak (objektivně posuzováno) může své právo i vykonat (podat žalobu k soudu). I k započetí běhu obecné promlčecí lhůty dle § 619 a § 629 odst. 1 o. z. je zapotřebí, aby věřitel své právo objektivně mohl uplatnit před orgány veřejné moci.

Tříletá subjektivní promlčecí lhůta práva dodavatele na úhradu nákladů podle § 77 odst. 5 energetického zákona nemůže začít běžet dříve, než se dodavatel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo požadovat úhradu již vzniklých jednorázových nákladů na provedení změn způsobu dodávky či vytápění či nákladů spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice. Jinak řečeno, k počátku běhu promlčecí lhůty nemůže dojít dříve, než dojde k provedení příslušných konkrétních prací na provedení změny způsobu dodávek či vytápění, příp. prací spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení, které takové náklady představují.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1828/2023, ze dne 25. 6. 2024)