Postižní právo vůči provozovateli vozidla dle § 10 odst. (3) ZPOPV

[zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla byl s účinností ode dne 01.01. 2024 zrušen a nahrazen zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla]

Podle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 23. 9. 2016 do 31. 3. 2024 (dále také jen „ZPOPV“) ZPOPV se stává provozovatel vozidla solidárním dlužníkem pohledávky pojistitele na náhradu toho, co plnil za pojištěného, prokáže-li pojistitel naplnění podmínek pro vznik postižního práva ve vztahu k pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV. Není nutné, aby byly naplněny všechny důvody pro vznik postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) a j) ZPOPV současně. Stačí, pokud je naplněn jen jeden z těchto důvodů. Provozovatel se solidárním dlužníkem podle § 10 odst. (3) ZPOPV nestane, pouze pokud prokáže, že nemohl jednání osoby, vůči níž vzniklo pojistiteli regresní právo podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV, ovlivnit. Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti tíží provozovatele vozidla.

V posuzovaném případě bylo prokázáno, že řidič nebyl v době dopravní nehody držitelem příslušného řidičského oprávnění (nejednalo se přitom o osobu, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla). Tím pojišťovně vzniklo vůči řidiči [ve smyslu § 2 písm. f) ZPOPV pojištěnému] postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV. Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se provozovatelka vozidla, jímž vznikla škoda, stala solidární dlužnicí za dluh řidiče, ledaže by prokázala, že nemohla jednání řidiče ovlivnit.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2754/2024, ze dne 27. 3. 2025)