Zásah do přirozených práv dlužníka opakovaným upomínáním
Jedním z předpokladů existence zásahu do osobnosti člověka je neoprávněnost takového zásahu. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ustálená judikatura soudů zásadně za neoprávněný zásah do osobnosti nepovažuje výkon subjektivního práva, pokud při něm osoba (fyzická či právnická) nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností.
Upomínat standardním způsobem dlužníka, který svůj smluvní závazek řádně neplní, proto není protiprávním jednáním věřitele.
V posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, z níž plynoucí povinnosti dlužník neplnil, neboť dohodnuté splátky řádně nesplácel. Jestliže za těchto okolností věřitelka dlužníka informovala o výši dlužné částky a vyzývala ho k plnění, jednala zcela v souladu se svými právy věřitele (§ 1969 o. z.), přičemž bylo na ní, zda okamžitě přistoupí k vymáhání dluhu soudní cestou, anebo poskytne dlužníkovi prostor k tomu, aby dluh splnil a nevznikly tak (jí i jemu) náklady s případným soudním řízením.
Protiprávnost v posuzované věci nespočívá ani v nepřiměřené četnosti upomínek. V období od uzavření smlouvy v roce 2015 do roku 2018 byl dlužník telefonicky kontaktován 29x a písemně 9x, přičemž pokud jde o písemné kontakty, šlo v jednom případě o reakci na podání dlužníka, v němž žádal snížení splátek (jež se po uznání dluhu uskutečnilo), a v jednom případě o vyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky (§ 1882 odst. 1 o. z.), které nelze řadit mezi výzvy k plnění, kterými se dlužník cítil být dotčen. Vzhledem k tomu, že si dlužník ve smlouvě sjednal hotovostní režim splácení, který znamená, že obchodní zástupce věřitelky osobně jednou týdně inkasuje jednotlivé splátky, nelze v osobních návštěvách zástupce věřitelky spatřovat jakékoli obtěžování, ale naopak plnění povinností z uzavřené smlouvy. Jestliže za dobu trvání právního vztahu mezi účastníky (přibližně 36 měsíců) byl dlužník 36x kontaktován (za situace, že dluh dlužníka se zvyšoval), tedy v průměru jednou měsíčně, nelze takovou četnost upozornění na nutnost plnění povinností ze smlouvy považovat za nepřiměřenou. Četnost telefonických ani písemných kontaktů ze strany věřitelky tedy nijak nevybočila z běžného rámce pro komunikaci věřitelky a dlužníka, zvolená forma korespondence byla zcela přiměřená, neobsahovala žádné agresivní či nátlakové formulace a odpovídala běžnému způsobu upozornění na neuhrazené splátky.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 3322/2021, ze dne 14. 12. 2022)