Výše náhrady za duševní útrapy sekundárních obětí

 

V některých extrémně závažných případech poškození zdraví (např. při vegetativním stavu primárního poškozeného) může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, a tedy může být vyšší i náhrada nemajetkové újmy osobám blízkým podle § 2959 o. z. [„Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“]

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 3468/2019, ze dne 14. 10. 2021)

 

 

Nedostatečná ochrana vozidla zajištěného policejním orgánem

 

Právní úprava ukládá tuzemským orgánům činným v trestním řízení postupovat při zajištění (odnětí) věci předem určeným způsobem. Především je povinností takovou věc vydat při splnění dalších podmínek dožadujícímu cizozemskému orgánu v trestním řízení a podle okolností učinit úkony směřující k tomu, aby za stanovených podmínek byla věc vrácena zpět do České republiky nebo osobě, o níž tak cizozemský orgán rozhodne. V ostatních případech je třeba tomu, kdo věc vydal (byla mu odňata) nebo tomu, o jehož právu není pochyb, popř. tomu, kdo k věci prokáže své právo prostřednictvím občanskoprávního řízení o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, takovou věc vrátit (vydat), ledaže by bylo pravomocně v průběhu trestního řízení rozhodnuto o jejím propadnutí či zabrání.

Nejsou-li proto splněny předpoklady pro jiný zákonem předjímaný postup a orgánům činným v trestním řízení vznikla povinnost vrátit (vydat) zajištěnou či odňatou věc, lze již v samotném nevrácení (nevydání) zajištěné (odňaté) věci oprávněné osobě spatřovat nesprávný úřední postup, a to v zásadě zcela bez zřetele k okolnostem, pro něž taková situace nastala. Ostatně také proto zák. č. 82/1998 Sb. neomezuje odpovědnost státu za škodu po dobu odnětí věci tím, že by ji vyloučil v případě, že by škoda „vznikla i jinak„.

Ve smyslu § 2 OdpŠk se stát nemůže zákonem uložené objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem zprostit, a to ani v případě existence vyšší moci. U objektivní odpovědnosti státu nejsou ve smyslu citovaného zákonného ustanovení připuštěny liberační důvody, jedná se tedy o odpovědnost absolutní. Nemá-li podle již ustálené judikatury na takto koncipovanou odpovědnost státu vliv ani existence nepředvídatelné okolnosti v podobě vyšší moci, tím méně na její rozsah může mít vliv eventuální protiprávní jednání třetí osoby (v poměrech projednávané věci neznámého pachatele), zejména nelze-li jej podle učiněných skutkových zjištění přičítat k tíži samotnému poškozenému. Již proto bylo bez významu zabývat se argumentací, zda orgány činné v trestním řízení či jimi určené osoby spravující zajištěný majetek o něj náležitě pečovaly. Podstatným zůstává fakt, že jej v rozporu s výslovným příkazem zákona nevydaly ani cizozemským orgánům činným v trestním řízení ani osobě, která by své právo prokázala postupem upraveným v § 80 tr. řádu. Již v této skutečnosti lze proto shledat nesprávný úřední postup zakládající v projednávané věci tzv. odpovědnostní titul.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 983/2021, ze dne 5. 10. 2021)