Výše a způsob výplaty vypořádacího podílu člena bytového družstva
I. Odvolací soud postupoval v souladu s judikaturními závěry, vycházel-li ze základní premisy, že vypořádací podíl členky bytového družstva musí být určen s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu jejího družstevního podílu ke dni zániku jejího členství. Na rozdíl od odvolacího soudu však Nejvyšší soud neshledává žádný důvod k tomu, aby od této hodnoty byla odečtena částka odpovídající členkou dosud nesplacenému dalšímu členskému vkladu. Je tomu tak proto, že zánikem členství v bytovém družstvu zaniká též vkladová povinnost člena družstva (§ 734 odst. 3 z. o. k.). Skutečnost, že členka ke dni zániku svého členství v družstvu svou vkladovou povinnost zcela nesplnila, se projeví právě v samotné skutečné (tržní) hodnotě jejího družstevního podílu ke dni zániku jejího členství.
Tržní hodnotu družstevního podílu odvolací soud zjistil ze „znalecky stanovené ceny vycházející z cen na trhu družstevních podílů bydlících členů družstev a zohledňujících administrativní složitosti získání družstevního bytu do vlastnictví člena družstva“.
Odvolací soud přitom pominul, že ceny, z nichž znalkyně ve svém posudku vycházela, se týkají družstevních podílů nezatížených povinností splácet další členský vklad ve splátkách a platit příspěvky do úvěrového fondu potřebné k úhradě nákladů (dosud nesplaceného) úvěru, který si družstvo obstaralo za účelem výstavby bytového domu. Měla-li by výše vypořádacího podílu členky odpovídat tržní hodnotě družstevního podílu nezatíženého těmito povinnostmi, byla by členka na úkor družstva (a tím i ostatních jeho členů) neodůvodněně zvýhodněna.
Pro výši vypořádacího podílu členky je proto rozhodná skutečná hodnota jejího družstevního podílu ke dni zániku členství v družstvu právě s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto družstevního podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a platit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu (srov. § 595 odst. 1 z. o. k.).
II. Stanovy bytového družstva mohou v souladu s § 748 odst. 3 z. o. k. určit jiný způsob výplaty vypořádacího podílu než v penězích. Nelze vyloučit ani takové ujednání stanov, podle něhož družstvo vypořádací podíl svému bývalému členovi vyplatí tak, že na něj převede vlastnické právo k družstevnímu bytu, jehož byl nájemcem.
Vždy je však nutné mít na zřeteli, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany člena bytového družstva. Účelem (smyslem) právní úpravy práva na vypořádání (vypořádacího podílu) člena bytového družstva je nahradit členovi, jehož účast v bytovém družstvu za jeho trvání zanikla bez právního nástupce, majetkovou hodnotu (družstevní podíl), o níž v důsledku ztráty členství přišel.
Odpovídá-li výše vypořádacího podílu skutečné hodnotě bytu, který má být na bývalého člena družstva převeden (zejména za situace, kdy člen družstva zcela splatil členský vklad), nelze bez dalšího takovému způsobu výplaty vypořádacího podílu ničeho vytknout. Ze znění čl. 21 bodu 21.3 předmětných stanov se však podává, že by členka družstva (která do zániku svého členství v družstvu nesplatila podstatnou část dalšího členského vkladu) při tam stanoveném způsobu výplaty vypořádacího podílu obdržela víc, než jí na vypořádacím podílu náleží, a proto by družstvu musela rozdíl doplatit v penězích. Takové řešení odporuje smyslu právní úpravy vypořádacího podílu, a proto je nelze v poměrech projednávané věci prosazovat. Je tak správný závěr odvolacího soudu, podle něhož člence náleží výplata vypořádacího podílu v penězích.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 1173/2022, ze dne 22. 11. 2022)
Insolvenční správce více dlužníků tvořících koncern
Opatření, jímž předseda insolvenčního soudu, byť nesprávně [tj. podle ustanovení § 25 odst. 2 insolvenčního zákona, ač tak měl učinit (vzhledem ke koncernovému propojení) podle ustanovení § 25 odst. 4 insolvenčního zákona], určil osobu insolvenční správkyně, nelze přezkoumat v odvolacím (nebo dovolacím) řízení. Takové opatření předsedy insolvenčního soudu bylo pro insolvenční soud závazné; jinak řečeno, insolvenční soud se od něj nemohl odchýlit.
Za stavu, kdy takto ustanovená insolvenční správkyně splňovala (obecné) podmínky pro ustanovení (§ 21 až § 23 insolvenčního zákona), nebyl u ní dán žádný z důvodů, pro které byla vyloučena z insolvenčního řízení a namítaná skutečnost (koncernové propojení) nenastala (nevznikla) po vydání rozhodnutí insolvenčního soudu, zjevně nebyl naplněn žádný z (právně významných) důvodů, jejichž prostřednictvím mohl věřitel po právu zpochybnit usnesení insolvenčního soudu o ustanovení insolvenční správkyně (§ 26 insolvenčního zákona).
Na těchto závěrech není způsobilá nic změnit ani argumentace, podle níž by se pro určení osoby „zákonného„ insolvenčního správce měla obdobně prosadit pravidla platná pro určení osoby „zákonného„ soudce. Zásada zákonného soudce (na straně jedné) a zásada totožného insolvenčního správce více dlužníků tvořících koncern (na straně druhé) primárně chrání kvalitativně odlišná práva a zájmy účastníků řízení; skutečnost, že sledují (i) společný cíl (procesní koncentrace řízení s pozitivními dopady na rychlost řízení a koordinaci informací a postupů v řízení, jakož i účinnější a výnosnější průběh insolvenčních procesů), na tomto závěru nic nemění.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 167/2022, ze dne 30. 11. 2022)
Z odůvodnění:
Konečně nelze přehlédnout, že věřitelé mohou „korigovat„ vliv „nesprávně vydaného„ opatření předsedy insolvenčního soudu postupem předvídaným ustanoveními § 28 [„Za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě insolvenčního správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí § 21 až 24 a § 25 odst. 3 obdobně.„] a § 29 [„(1) Na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. O odvolání insolvenčního správce, kterým byla v rámci reorganizace povolené podle § 148 odst. 2 insolvenčním soudem ustanovena osoba určená v předloženém reorganizačním plánu podle § 25 odst. 1, a o ustanovení nového insolvenčního správce se mohou věřitelé usnést také na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přeměně reorganizace v konkurs. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, je toto usnesení přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) zároveň činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek. …(2) Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije. …(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně. …(4) Insolvenčnímu správci odvolanému postupem podle odstavce 1 insolvenční soud uloží, aby mu ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku.„] insolvenčního zákona (viz opět důvody R 47/2018), tj. při splnění podmínek určených těmito ustanoveními insolvenčního zákona mohou odvolat insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce a ustanovit nového insolvenčního správce.