Splnění informační povinnosti podle § 55 ZOK ve spol. s r.o.

Výjimečně může být účel § 55 z. o. k. [„(1) Hodlá-li člen voleného orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán; je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán. Zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými. …(2) Hodlá-li obchodní korporace uzavřít smlouvu s osobou vlivnou nebo ovládající anebo s osobou, jež je ovládána stejnou ovládající osobou, informuje o tom člen statutárního orgánu bez zbytečného odkladu kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. To neplatí, je-li smlouva uzavírána s osobou řídící nebo s jinou osobou tvořící koncern. …(3) Člen voleného orgánu splní povinnosti podle odstavce 1 nebo 2 i tím, že informuje nejvyšší orgán, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost. … (4) Kontrolní orgán podá nejvyššímu orgánu zprávu o informacích, které obdržel podle odstavce 1 nebo 2, případně o jím vydaném zákazu podle § 56 odst. 2.“] naplněn též tím, že jednatel společnosti s ručením omezeným seznámí s obsahem zamýšlené smlouvy všechny společníky, kteří s jeho záměrem uzavřít tuto smlouvu se společností vyjádří souhlas, anebo tento záměr alespoň vezmou na vědomí s tím, že se vzdávají práva na projednání této záležitosti (a na případné vyslovení zákazu uzavřít smlouvu) valnou hromadou.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 1206/2022, ze dne 10. 1. 2023)

Poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení

Poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, které má insolvenční soud poskytnout v souladu s ustanovením § 390 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona [„Návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.“] dlužníku, jenž není insolvenčním navrhovatelem, již s účinností od 24. dubna 2020 (v důsledku novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 191/2020 Sb.) v případě, že jde o dlužníka – fyzickou osobu, nemá obsahovat informaci, z níž by plynula podmíněnost přípustnosti oddlužení tím, že takový dlužník nemá dluhy z podnikání (natož pak tím, že takový dlužník „není podnikatelem“); to platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 191/2020 Sb.

Poučení (o možnosti podat návrh na povolení oddlužení) poskytnuté dlužníkovi v projednávané věci usnesením insolvenčního soudu bylo v podstatných rysech hrubě zavádějící, jelikož adresát, kterým byl dlužník – fyzická osoba, který je (byl) podnikatelem, jím byl poučen, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, „který není podnikatelem“ a (nepřesnou, jelikož neúplnou) reprodukcí § 389 odst. 2 insolvenčního zákona mu také bylo naznačováno, že řešení jeho úpadku oddlužením mohou bránit „dluhy z podnikání“. Poučení (o možnosti podat návrh na povolení oddlužení) tedy nebylo řádné.

Vždy je zapotřebí přihlédnout ke smyslu a účelu konkrétní poučovací povinnosti a ke konkrétním okolnostem dané věci, tedy k tomu, zda poskytnuté poučení (byť beze zbytku nevyhovuje zákonem stanoveným kritériím o jeho obsahu) přesto umožní účastníku řízení realizovat potřebná procesní práva nebo povinnosti. To, zda insolvenční soud splnil poučovací povinnost dle § 390 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 389 a § 390a insolvenčního zákona, závisí na posouzení, zda případné nedostatky při plnění poučovací povinnosti nebyly na újmu procesních práv dotčené osoby (dlužníka coby adresáta poučení). Jestliže dotčená osoba (dlužník coby adresát poučení) mohla na základě poskytnutého poučení odpovídajícím způsobem uplatnit svá procesní práva, popřípadě vykonat své procesní povinnosti, není z hlediska zachování práva na spravedlivý proces podstatné, že případně šlo o poučení, které není zcela bez vad.

Jakkoli podání dlužníka zde umožňuje úsudek, že nedostatky poskytnutého poučení jej nezmátly (od podání návrhu na povolení oddlužení jej neodvrátily) a že pro dlužníka bylo podstatné jen prodloužení lhůty k tomuto procesnímu úkonu, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nelze vyloučit, že nedostatky poučení (jež nelze označit za jen dílčí či marginální) přispěly k nedodržení zákonem stanovené lhůty k podání návrhu na povolení oddlužení. Jednoznačný závěr o tom, že dotčená osoba (dlužník coby adresát poučení) mohla na základě vadně poskytnutého poučení odpovídajícím způsobem uplatnit svá procesní práva, popřípadě vykonat své procesní povinnosti, ani se zohledněním obsahu podání dlužníka přijmout nelze. Návrh na povolení oddlužení podaný dlužníkem proto nelze míti za opožděný.

(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 155/2022, ze dne 26. 1. 2023)