Zánik majetkové účasti společníka uplatňujícího společnickou žalobu

 

I. Zanikne-li společníku účast ve společnosti s ručením omezeným, zaniká i jeho oprávnění zastupovat společnost podle § 131a obch. zák., a to i v řízeních, v nichž za společnost již podal žalobu. Ztráta postavení zákonného zástupce nevede sama o sobě k zastavení řízení o žalobách, které již společník (dříve, než mu zanikla účast) podle § 131a obch. zák. podal; není-li zde osoba oprávněná za společnost v takové věci jednat (např. zmocněnec, jemuž za společnost udělil plnou moc společník, který žalobu podle § 131a obch. zák. podal), ustanoví jí soud opatrovníka. Zánik majetkové účasti (bývalého) společníka, který (za doby trvání jeho majetkové účasti) podal žalobu jménem společnosti, tak (sám o sobě) není důvodem, pro nějž by mělo být vydáno zamítavé rozhodnutí ve věci samé.

II. Procesní opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven, a že odpadnou–li takové důvody v průběhu řízení, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, aniž by bylo třeba rozhodnutí o zproštění opatrovníka funkce. Byl-li však společnosti s ručením omezeným ustanoven procesní opatrovník v řízení o společnické žalobě, a sice s tím, že zaniklo oprávnění „žalujícího“ společníka jednat jménem společnosti a že tu není žádná jiná osoba oprávněná za společnost v řízení o společnické žalobě jednat, nelze vstup společnosti do likvidace a jmenování likvidátora automaticky (bez dalšího) vnímat jako skutečnost, pro kterou odpadly důvody ustanovení procesního opatrovníka.

Obecně platí, že v řízení o společnické žalobě nemůže činit úkony za společnost jiná osoba než společník, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná, popřípadě právní nástupce „žalujícího“ společníka, zanikne-li jeho účast za trvání řízení. Zanikne-li však účast „žalujícího„ společníka za trvání společnosti bez právního nástupce, může za společnost v řízení činit úkony i jiný společník a není-li jej (či není-li žádný jiný společník ochoten vystupovat v řízení za společnost), může za společnost v řízení vystupovat – jako další v řadě – člen dozorčí rady určený k tomu, aby společnost zastupoval v řízení před soudem, popřípadě i člen statutárního orgánu, je-li oprávněn za společnost v řízení jednat.

Jestliže ovšem v řízení o společnické žalobě má – v situaci, kdy účast „žalujícího“ společníka zanikla bez právního nástupce – společnost zastupovat jiný společník, člen dozorčí rady nebo dokonce člen statutárního orgánu, je vždy nezbytné dbát toho, aby zájmy této osoby nebyly v rozporu se zájmy společnosti. Jsou-li zájmy těchto osob v rozporu se zájmy společnosti, potom za společnost v řízení jednat nemohou, a důvody pro ustanovení procesního opatrovníka trvají. Mají-li tyto osoby společnost v řízení zastupovat a nejsou-li jejich zájmy v rozporu se zájmy společnosti, pak důvody pro ustanovení procesního opatrovníka naopak odpadají a funkce procesního opatrovníka bez dalšího zaniká.

V další fázi předmětného řízení tak bude úkolem soudu prvního stupně posoudit i to, zda jsou zájmy likvidátorky, na niž přešla působnost statutárního orgánu a která se domáhá toho, aby mohla v řízení jednat za společnost (posuzováno ve vztahu k řízení vedenému v projednávané věci), v rozporu se zájmy společnosti.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 3409/2020, ze dne 31. 1. 2022)

 

 

Zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV

 

To, že zjištěná pohledávka konkursního věřitele může zaniknout i v případě, že byla v souladu se zákonem uspokojena mimo konkurs, se může projevit v konkursním řízení nejen při rozhodování o rozvrhu částek dosažených zpeněžením konkursní podstaty, nýbrž také při posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV.

Jinak řečeno, soud zruší konkurs podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV i tehdy, jestliže po prohlášení konkursu na majetek dlužníka přihlášené a zjištěné pohledávky konkursních věřitelů v souladu se zákonem byly uspokojeny mimo konkurs osobami, jež se v důsledku takového uspokojení samy nestaly konkursními věřiteli místo původních konkursních věřitelů, a jestliže tu nejsou ani jiné pohledávky, které by mohly být uspokojeny při rozvrhu částky získané zpeněžením majetku patřícího do konkursní podstaty (pohledávky, které není potřebné v konkursu přihlásit a které tudíž nepodléhají přezkumu). Důvodem pro zrušení konkursu podle uvedeného ustanovení pak může být i to, že v důsledku takového uspokojení pohledávek některých konkursních věřitelů nastal zjevný a výrazný nepoměr mezi (vyšší) hodnotou úpadcova majetku a celkově nižším souhrnem pohledávek, které mají být v konkursu uspokojeny.

K zániku přihlášené pohledávky konkursního věřitele tím, že byla v souladu se zákonem uspokojena mimo konkurs, může dojít i tehdy, stalo-li se tak před zjištěním přihlášené pohledávky [před jejím přezkoumáním nebo v průběhu sporu o pravost, výši anebo (v případech týkajících se práva na oddělené uspokojení uplatněného v konkursu vedeném na majetek zástavního dlužníka, jenž není osobním dlužníkem konkursního věřitele) pořadí takové pohledávky]. Pro účely posouzení, zda takový (neukončený) incidenční spor o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky může mít vliv na zkoumání předpokladů pro zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV, je určující, zda skutečnost, která měla přivodit (v souladu se zákonem) uspokojení pohledávky přihlášeného konkursního věřitele mimo konkurs, je předmětem zkoumání v incidenčním sporu. Není-li tato skutečnost předmětem incidenčního sporu (nebyla-li třeba i po zahájení sporu uplatněna jako důvod popření pohledávky), je soud rozhodující o tom, zda jsou splněny předpoklady pro zrušení konkursu dle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV, oprávněn a povinen ji posoudit sám.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 352/2020, ze dne 27. 1. 2022)