K zániku zástavního práva složením obvyklé ceny zástavy

Úprava obsažená v § 170 písm. e) obč. zák. [„(1) Zástavní právo zaniká … a) zánikem zajištěné pohledávky, …b) zánikem zástavy, …c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, …d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno, … e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, … f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem, … g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy. … (2) Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.“] byla koncipována tak, že zástavní dlužník nebo zástavce může přivodit zánik zástavního práva i bez součinnosti se zástavním věřitelem jednostranným právním úkonem, jímž složí obvyklou cenu zástavy. Takový právní úkon (úhrada obvyklé ceny zástavy) nicméně může být proveden i na základě dohody (smlouvy) zástavního věřitele se zástavním dlužníkem nebo zástavcem, která učiní nespornou výši částky, kterou smluvní strany pokládají za obvyklou cenu zástavy (nebo zástav), tedy částky, jejíž úhradou zástavní právo zanikne.

V projednávané věci byla vůle smluvních stran výslovně projevena tak, že v rovině právní má přivodit zánik zástavního práva (až) úhrada částky, na které se strany shodly jako na obvyklé ceně zástavy, tedy až právní skutečnost předjímaná ustanovením § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž smlouvu prostřednictvím tam zmíněného odkazu na § 170 písm. f) obč. zák. interpretoval tak, že zástavní právo zaniklo dohodou, a to, co podle dohody mělo být (bylo) posléze zaplaceno, aby zánik vůbec nastal, je bezdůvodným obohacením, tedy správné není.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 3278/2021, ze dne 31. 1. 2022)