Pohledávka podle § 78 zákona o dani z přidané hodnoty v insolvenčním řízení
I. Pohledávkami vázanými na splnění odkládací podmínky ve smyslu § 173 odst. 3 insolvenčního zákona [„Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.„] jsou jen takové pohledávky, u nichž podmínka má oporu v textu zákona nebo ve smluvním ujednání. Mechanismus vzniku pohledávky z titulu úpravy původního odpočtu daně z přidané hodnoty popsaný v § 78 zákona o dani z přidané hodnoty však závěr, že jde o pohledávku, která jako vázaná na splnění odkládací podmínky mohla být přihlášena již v přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, nepodporuje.
Zvláštnosti úpravy obsažené v § 44 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném do 31. března 2019 (jež přímo cílí na „vznik“ pohledávky pro účely insolvenčního řízení), rozebrané v R 11/2019, nejsou přenositelné (argumentačně využitelné) pro účely povahy daňové pohledávky vzniklé úpravou odpočtu daně z přidané hodnoty v rozhodném období podle § 78 zákona o dani z přidané hodnoty.
Mechanismus vzniku předmětné pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona neodporuje ani základním zásadám insolvenčního řízení formulovaným v § 5 insolvenčního zákona.
II. Navíc však dovolatel přehlíží, že výsledek sporu zůstane stejný, i když se prosadí jeho názor, že šlo o pohledávku, kterou finanční úřad mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako vázanou na splnění odkládací podmínky již v přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku. Pohledávkou vázanou na splnění odkládací podmínky se ve smyslu ustanovení § 173 odst. 3 insolvenčního zákona rozumí taková pohledávka, o které je známo, že na splnění (smluvené nebo zákonem stanovené) podmínky závisí vznik pohledávky.
Vznikne-li pohledávka, jejíž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky, po rozhodnutí o úpadku, pak pro účely posouzení, zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou, je rozhodné jen to, zda je obsažena v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou obsaženém v § 168 odst. 2 insolvenčního zákona.
Jinak řečeno, okolnost, že šlo o pohledávku, která jako vázaná na splnění odkládací podmínky mohla být přihlášena (nebo jiným způsobem uplatněna) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka již v přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, nebrání tomu, aby ji věřitel v okamžiku vzniku (po rozhodnutí o úpadku) uplatnil v insolvenčním řízení vůči osobě s dispozičními oprávněními postupem podle § 203 insolvenčního zákona jako pohledávku obsaženou v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou v § 168 odst. 2 insolvenčního zákona.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 132/2021, ze dne 22. 12. 2022)