Splnění podmínek pro osvobození od placení pohledávek v oddlužení

 

K tomu, aby dlužník dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), musí plnit všechny povinnosti podle § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona [„(1) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen …a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, … b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře; za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, … c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, … d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání; insolvenční soud může v usnesení o schválení oddlužení stanovit i to, že přehled příjmů bude dlužník předkládat, … e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, … f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, … g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit … h) vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. … (3) Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu.“]; nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností. Odvolacímu soudu lze v obecné rovině přisvědčit potud, že dlužník tím, že neinformuje insolvenčního správce ani insolvenční soud o probíhajícím pozůstalostním řízení, nevyžádá si souhlas insolvenčního správce s uzavřením dohody o vypořádání dědictví ani jej následně o existenci takové dohody a výsledku dědického řízení nevyrozumí, zásadně poruší povinnosti, jež mu zákon ukládá plnit po dobu trvání účinků schválení oddlužení.

V projednávané věci je však nutné zohlednit rovněž zvláštní skutkové okolnosti, jež se pojí s pozůstalostním řízením po zemřelé manželce dlužníka. Z nich se podává, že dlužník nebyl nepominutelným dědicem a ani podle sepsané závěti, jejíž platnost nebyla zpochybněna, neměl z pozůstalosti nabýt (s výjimkou zřízení doživotního užívacího práva k označeným nemovitostem) jakoukoli majetkovou hodnotu. Jestliže za tohoto stavu dlužník uzavřel s dědicem (synem zemřelé manželky) dohodu o rozdělení pozůstalosti (vycházející z obsahu pořízené závěti), podle níž veškerý majetek zůstavitelky nabyde závětí povolaný dědic (syn zůstavitelky), neobdržel ani méně, než kolik činil jeho dědický podíl, ani nenabyl žádnou majetkovou hodnotu, jež by byla pro věřitele využitelná v insolvenčním řízení. Jinak řečeno, přestože dlužník neinformoval insolvenčního správce ani insolvenční soud o skutečnostech souvisejících s pozůstalostním řízením, porušení této povinnosti bylo (poměřováno možným průběhem insolvenčního řízení) bezvýznamné, když šlo o informace v insolvenčním řízení (v daných skutkových poměrech) nevyužitelné.

Lze tedy uzavřít, že porušením povinnosti informovat insolvenčního správce nebo insolvenční soud o pozůstalostním řízení po zemřelé manželce dlužníka a uzavřením dohody o vypořádání pozůstalosti, podle které neobdržel méně, než činil jeho dědický podíl, bez souhlasu insolvenčního správce, nezasáhl dlužník do poměrů svého insolvenčního řízení způsobem, jímž by ohrozil majetkové zájmy jeho věřitelů. Uvedené skutečnosti proto nejsou překážkou pro přiznání osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona.

(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 20/2021, ze dne 27. 4. 2023)

 

 

Přihláška regresní pohledávky státu podle § 16 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

do insolvenčního řízení

 

I. Jestliže v době do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku (§ 136 odst. 1 písm. d/, § 173 odst. 1 insolvenčního zákona) již poškozený má vůči státu (neuspokojenou) pohledávku z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím soudního exekutora coby úřední osoby při výkonu státní správy, pak stát může přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek onoho soudního exekutora regresní pohledávku podle § 16 zákona č. 82/1998 Sb. [„(1) Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. … (2) Bylo-li rozhodnutí územního samosprávného celku přezkoumáno příslušným orgánem a následně byla rozhodnutí tohoto orgánu a územního samosprávného celku zrušena pro nezákonnost, může stát požadovat regresní úhradu na kraji, je-li příslušným orgánem orgán kraje, nebo na územním samosprávném celku. … (3) Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno proto, že se ten, kdo je vydal, řídil nesprávným právním názorem příslušného orgánu, který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí, nemá stát právo na regresní úhradu. … (4) Stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody.“] jako vázanou na splnění odkládací podmínky (spočívající v tom, že uhradí poškozenému škodu, kterou mu soudní exekutor způsobil).

Na podporu závěru, že regresní pohledávku podle § 16 zákona č. 82/1998 Sb. může stát přihlásit před uspokojením pohledávky z titulu náhrady škody způsobené poškozenému činností úřední osoby jako vázanou na splnění odkládací podmínky, lze poukázat na to, že obdobný závěr (pro jiný typ regresního nároku) formuloval Nejvyšší soud již při výkladu úpravy obsažené v § 20 odst. 4 ZKV [„Přihlásit lze i pohledávku vázanou na podmínku. Ručitel takto přihlašuje svoji pohledávku, která mu vůči úpadci vznikne, bude-li za něho plnit jeho závazek vůči věřiteli. Obdobně přihlašují své pohledávky i osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky oddělených věřitelů vůči úpadci (§ 27 odst. 5).“] (významově srovnatelné s § 173 odst. 3 insolvenčního zákona [„Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.“]).

II. Za škodu způsobenou v době od 1. ledna 2013 soudním exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá pouze stát; ve sporu o náhradu škody takové škody vedeném proti němu poškozeným, není (proto) soudní exekutor pasivně věcně legitimován. Přímá (samostatná) odpovědnost soudního exekutora za škodu podle § 32 exekučního řádu [(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. … (2) Exekutor se povinnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. … (3) Povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.] se vztahuje v době od 1. ledna 2013 již jen na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 1838/2022, ze dne 26. 5. 2023)