Ušlý výdělek příslušníka ozbrojeného sboru za dobu jeho trestního stíhání

 

Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání.

Okolnost, že poškozený byl trestně stíhán jako příslušník ozbrojeného sboru a že jeho újma spočívá v zisku ušlém na služebním příjmu a s ním souvisejících nárocích, není pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. právně významná, neboť nejde o nároky plynoucí ze samotného služebního poměru, ale o nároky plynoucí z odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem veřejné moci. Úvaha odvolacího soudu o tom, že na nároky poškozeného nelze aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., je proto nesprávná.

Pracovní poměr poškozeného příslušníka ozbrojeného sboru se neřídí zákoníkem práce, ale speciální právní úpravou v zákoně č. 361/2003 Sb. Ten však neupravuje způsob pro zjištění průměrného služebního příjmu, a tak je třeba při jeho zjišťování postupovat podle zákoníku práce.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR číslo jednací 30 Cdo 1156/2020-301, ze dne 13. 9. 2021)

 

 

Vadné plnění smlouvy o zájezdu („pokoj s výhledem na moře„)

 

I. Nebyl–li zákazníkovi v souladu se smlouvou přidělen pokoj s výhledem na moře, jedná se o vadné plnění smlouvy o zájezdu. V takovém případě má zákazník povinnost bez zbytečného odkladu vadu vytknout. Nejde přitom o vadu podstatnou, která bránila pokračování zájezdu, právní úprava tudíž počítá s tím, že zákazník má primárně nárok na její odstranění.

Odvolací soud se v posuzované věci nezabýval otázkou, zda pokoje (tedy jak pokoj přidělený, tak i následně, po vytknutí vady, nabízené náhradní pokoje s výhledem na moře) byly či nebyly velikostně v souladu se smlouvou. Nevyhodnotil tudíž řádně otázku, zda důvody pro odmítnutí nabízených náhradních pokojů byly ze strany zákaznice opodstatněné.

II. Pokud zákaznice velikost pokoje reklamovala s tvrzením, že „si zaplatila za dvoulůžkový pokoj s možností dvou přistýlek, ale do pokoje se vešla sotva dvě lůžka a přistýlka„, a odmítla-li náhradní pokoj proto, že „pokoj nebyl dostatečně velký pro umístění dvou přistýlek„, pak soud prvního stupně sice vcelku přiléhavě podotkl, že bylo-li ve smlouvě o zájezdu sjednáno ubytování: dvě pevná lůžka a jedna přistýlka, pak zákaznice nemohla při uzavření smlouvy důvodně očekávat, že pokoj bude mít velikost pro přistýlky dvě, nicméně za vadné plnění může být považován i nedostatek pokoje spočívající v nedodržení deklarované plochy pokoje daného typu (např. dvoulůžkový standard vs. dvoulůžkový deluxe apod.) či nedodržení typu pokoje (např. dvoulůžkový namísto rodinného), ale též i nedostatek ve vybavení pokoje (např. deklarovaný druh postelí double, twin či king size apod.). Je proto třeba blíže zkoumat a vyhodnotit konkrétní okolnosti toho, zda přidělený pokoj, případně pokoje nabízené na výměnu měly – z pohledu specifikace plnění podle uzavřené smlouvy (počítaje v to i podmínky ubytování deklarované například v katalogu) – vytýkané nedostatky a zda se jednalo o nedostatky zakládající rozpor se smlouvou. Podle toho bude možné učinit právně kvalifikační závěr o tom, zda pořadatelka plnila vadně a zda zákaznici přísluší (a jaká) práva. V tomto směru soudy doposud vycházely pouze ze zjištění, že dotyčný hotel na svých internetových stránkách nabízí pokoje s výhledem na moře o standardní velikosti 43 m2, přičemž pokoje s výhledem na moře jsou ve vyšších patrech „někdy“ o 2 až 3 metry menší než ostatní, aniž by zkoumaly a porovnaly, zda zákaznici nabízené náhradní pokoje odpovídaly (velikostně a vybavením) typu pokoje, jenž byl ve smlouvě označen jako „DBL s možností dvou přistýlek“ a zda tedy zákaznice mohla nabízené náhradní pokoje důvodně odmítnout.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spisové značky 33 Cdo 1809/2020, ze dne 20. 7. 2021)