Spoluzpůsobení škody porušením prevenční povinnosti poškozeným

 

Při posuzování, zda a případně v jakém rozsahu lze vznik škody ve smyslu § 2903 o. z [(1) Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. …(2) Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.“] přičíst i poškozenému z toho důvodu, že proti němu nezakročil způsobem přiměřeným okolnostem, je třeba se ptát, do jaké míry byl vznik škody pro poškozeného předvídatelný. Pokud by totiž předvídatelným nebyl, nebylo by možno po něm spravedlivě požadovat, aby proti vzniku škody zakročil.

Nikdo přitom není povinen předvídat protiprávní jednání druhé osoby, leda by se jeho existence či potencionalita podávaly z konkrétních okolností případu. To v posuzované věci platí tím spíše, že tím, kdo se protiprávního jednání dopustil, byl soudní exekutor, který vystupoval v exekučním řízení v postavení osoby, na kterou stát přenesl zákonem výkon části svých pravomocí a na kterou proto lze mít stejné nároky stran dodržování právních norem jako na stát, který musí zásadně postupovat tak, aby bylo jeho jednání se zákonem v souladu.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 1908/2020, ze dne 15. 12. 2021)