Věc, jež se rychle kazí, ve smyslu § 326 odst. (1) a § 326b odst. (1) o.s.ř.

 

Zhodnocení, zda konkrétní věc je ve smyslu § 326 odst. 1 [„Soud v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej mimo dražbu. Sepsány nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovité věci.“] a § 326b odst. 1 o. s. ř. [„Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo dražbu ihned po té, co byly sepsány. Ustanovení § 329a odst. 1 se použije přiměřeně.“] věcí, jež se rychle kazí, vychází především ze skutkového poznání. Podle běžné zkušenosti každá věc v čase a s ohledem na konkrétní podmínky mění své vlastnosti. Jak vyplývá ze samotného užití slova „kazí„, musí se jednat o změnu v negativním slova smyslu, přičemž hlediskem (vzhledem k účelu exekučního řízení) by měla být zejména hodnota, popř. prodejnost věci, a to při zachování obvyklých podmínek pro uchování dané věci (skutkové okolnosti případu řešeného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2519/2006, např. ukazují, že věc posouzená jako rychle se kazící se může vzhledem ke konkrétním okolnostem např. zlepšit a přestat být rychle se kazící).

Předpokládaný časový rámec, za nějž dojde ke zhoršení věci (jak plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 100/2018-29, s nímž se lze ztotožnit), musí být krátký. Při posouzení daného hlediska by měl být brán zřetel též na případnou možnost prodeje věci jako věci, která se rychle nekazí, z hlediska časového a z hlediska dalších nutných nákladů na jejich uchování. Pakliže v daném srovnání vyjde najevo, že by se při standardním způsobu prodeje vlivem plynutí času věc zhoršila na neprodejnou, či prodejnou pouze za podmínek horších než při prodeji mimo dražbu, lze mít za to, že věc se rychle kazí.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 3188/2020, ze dne 30. 11. 2021)

 

 

Exekuce prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky

 

Návrh podaný soudnímu exekutorovi za účelem prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě jedním ze spoluvlastníků předmětné nemovité věci, jejichž spoluvlastnictví k věci bylo exekučním titulem ve formě rozsudku zrušeno s tím, že věc se má prodat ve veřejné dražbě, je návrhem, jenž směřuje k zahájení exekučního řízení ve smyslu § 37 ex. řádu.

Protože § 348 o.s.ř. [„(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí. … (2) Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci. … (3) Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat, zastaví soud výkon rozhodnutí.“] se přiměřeně použije i v exekučním řízení prováděném podle exekučního řádu, lze na základě rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nařídit exekuci prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. Dojde-li k nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vystupuje jako oprávněná osoba ten ze spoluvlastníků, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podal, přičemž je nerozhodné, jaké postavení s ohledem na povahu sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nalézacím řízení zastával. Protože účastníky o výkon rozhodnutí (exekuci) musí být všichni spoluvlastníci, což vyplývá z hmotně právní úpravy spoluvlastnictví, je třeba ostatní spoluvlastníky považovat z procesního hlediska za osoby povinné, protože proti nim návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) směřuje. Postavení oprávněných mají spoluvlastníci, jak vyplývá z § 348 odst. 2 o. s. ř., pro účely rozvrhu výtěžku prodeje.

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě. Prodej nemovitosti navrhla soudnímu exekutorovi pouze oprávněná, když podala exekuční návrh na výkon exekučního titulu. Pro posouzení věci je předně nezbytné rozlišit, zda jde v projednávané věci o dražbu nemovitosti prováděnou exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu [„Exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.“], nebo o dražbu ve smyslu § 348 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci navrhla realizaci exekučního titulu prodejem ve veřejné dražbě oprávněná (jeden ze spoluvlastníků), jde o návrh na provedení dražby předmětných nemovitostí v rámci exekučního řízení ve smyslu § 348 o.s.ř., § 50 a § 69 ex. řádu. Je faktem, že účastníci se mohli dohodnout na společnému prodeji předmětných nemovitostí. Za takových okolností mohli společně iniciovat prodej předmětných nemovitostí exekutorem při využití § 76 odst. 2 ex. řádu. Taková dražba by se uskutečnila mimo rámec jakéhokoliv soudního řízení. Jestliže však k takovému společnému postupu účastníků nedošlo a naopak jeden z nich podal exekuční návrh podle § 37 ex. řádu směřující k exekuci rozdělením společné věci skrze její prodej (§ 348 o. s. ř.), koná se dražba předmětných nemovitých věcí v rámci exekuce a nejedná se tedy o situaci, kdy exekutor uskutečňuje dražbu jako tzv. jinou činnost exekutora podle § 76 odst. 2 ex. řádu.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 3361/2021, ze dne 7. 12. 2021)