Aplikace ujednání nepřevzatého do uzavřené realizační smlouvy
Nelze vycházet z ujednání smlouvy o budoucí kupní smlouvě, které následně nebylo do kupní smlouvy implementováno. Smyslem smlouvy o smlouvě budoucí je v budoucnu uzavřít smlouvu přislíbeného znění, podstatný je tedy obsah realizační (hlavní) smlouvy, na němž se smluvní strany dohodly, a který v realizační (hlavní) smlouvě slovy vyjádřily. Jestliže však byla smluvními stranami uzavřena realizační (kupní) smlouva jiného obsahu, než byl přislíben ve smlouvě o smlouvě budoucí, nemohou se strany dovolávat ujednání, které bylo pouze přislíbeno, avšak nebylo do realizační (kupní) smlouvy implementováno.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 1691/2021, ze dne 20. 10. 2021)
Osoba povinná k zaplacení kompenzace podle § 59a vodního zákona
Osobou povinnou k zaplacení jednorázové kompenzace za omezení vlastnického práva z důvodu existence vodního díla nacházejícího se na zatíženém pozemku podle § 59a vodního zákona [„zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon): „Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.„] je „vlastník“ vodního díla ve smyslu § 126 odst. 1 zákona o vodách [„Pokud se v tomto zákoně užívá pojem „vlastník„ nebo „nabyvatel„, rozumí se jím i ten, komu svědčí právo hospodaření. Pokud vlastník přenesl práva nebo povinnosti, jichž se příslušné ustanovení týká, na uživatele, hledí se na něj jako na vlastníka.“]. Jestliže § 126 odst. 1 zákona o vodách vymezuje pojem „vlastník“ vodního díla i ve vztahu k dalším osobám, majícím k vodním dílům obdobný vztah, a současně jim ukládá i stejná práva a povinnosti podle tohoto zákona, pak není žádný důvod se domnívat, že náhradu vlastníkovi pozemku za povinnost strpět na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání ve smyslu § 59a zákona o vodách, budou platit pouze skuteční vlastníci vodních děl, zatímco ostatní osoby, přestože vodní díla užívají (provozují), budou této povinnosti zproštěni (třeba jenom proto, že nejsou schopni doložit své vlastnické právo). Takový postup by totiž zcela jednoznačně potlačil aplikovatelnost této náhrady.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 1705/2021, ze dne 27. 10. 2021)