4 Ao 3/2021-117 RS NSS) – Rozšířený senát NSS potvrdil stávající judikaturu k vydávání plošných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví s celostátním dopadem.

Rozšířený senát NSS potvrdil stávající judikaturu k vydávání plošných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví s celostátním dopadem

 

Rozšířený senát v usnesení ze dne 11.11. 2021 číslo jednací 4 Ao 3/2021117 potvrdil stávající judikaturu k vydávání plošných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví s celostátním dopadem.

 

Ø    Mimořádné opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví lze tedy vydat pouze tehdy, jeli jeho cílem zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami. Neníli ohniskem nákazy celá Česká republika, nelze bez dalšího předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je každý.

 

Rozšířený senát dále uvedl příklady, kdy ministerstvo může přijímat mimořádná opatření s plošným celostátním dopadem. Nelze totiž vyloučit, že v určité situaci může být ohniskem nákazy celá Česká republika, a osobou podezřelou nákazy tudíž přinejmenším teoreticky každý, kdo se vyskytuje na českém území.

 

Mohlo by tomu být například v (hypotetické) situaci, kdy nelze jednoduchým způsobem (např. testem) určit nositele viru, který se razantně šíří (např. v důsledku nové mutace viru), anebo v situaci masivního a nekontrolovatelného šíření nebezpečného viru napříč republikou,“ eventuálně „podezření na nákazu vůči všem by tedy muselo být opřeno o další konkrétní skutečnosti (například vysoký podíl nakažených v populaci či velmi vysoké denní přírůstky nakažených, vyšší riziko přenosu viru s ohledem na počasí a podobně)“, vysvětlil soudce NSS Zdeněk Kühn.

 

Přijetí mimořádných opatření na celostátní úrovni může být na místě „i v případě, že ohniskem nákazy sice není celé území státu, avšak s ohledem na pohyb osob přes hranice krajů, počet, velikost a rozmístění ohnisek na území státu, případně další relevantní skutečnosti, nemusí být regionální opatření dostatečně účinná. Typickým příkladem mohou být určitá omezení skupin osob, které se v rozhodnou dobu pohybovaly ve vymezeném ohnisku nákazy, v době účinnosti opatření se však již mohou nacházet kdekoli na území České republiky a je nezbytné, aby je přijatá opatření „dostihla“ i zde.

 

Takové skutečnosti by však muselo Ministerstvo zdravotnictví (neboť jen toto ministerstvo může přijmout mimořádné opatření přesahující hranici jednoho kraje) tvrdit a podložit též relevantními fakty. Úvahy ministerstva by se musely promítnout v odůvodnění mimořádného opatření.

 

Rozšířený senát v rozhodnutí mj. popsal proces přijímání pandemického zákona v únoru 2021 a upozornil, že již tehdy si byl zákonodárce vědom nedostatků nynější úpravy. Přesto však zákon o ochraně veřejného zdraví nezměnil.

 

Rozšířený senát zdůraznil, že nijak nebagatelizuje nebezpečí spojená s nemocí COVID19. Ani to však nedovoluje soudu zavřít očipřed tím, jak stávající zákonná úprava vypadá. Soudy musí chránit základní pravidla dělby moci a právního státu a nesmí přepisovat jasné zákonné normy ve prospěch nějakého „vyššího dobra“, uzavřel rozšířený senát.

 

Text 13 stránkového usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11.11. 2021 číslo jednací 4 Ao 3/2021117 je k dispozici z níže uvedeného linku:

 

http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2021/0003_4Ao__2100117_20211111112652_20211111124039_prevedeno.pdf