Ministerstvo zdravotnictví nevysvětlilo, proč bylo v dubnu potřeba začít testovat i zaměstnance malých firem a živnostníky bez zaměstnanců

 

Nejvyšší správní soud dne 29.06. 2021 částečně vyhověl několika podaným návrhům a dvěma rozsudky zrušil některé články mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které ukládaly povinnost testovat od 30. března, resp. 6. dubna, zaměstnance firem do deseti zaměstnanců a osoby samostatně výdělečně činné. Soud vyšel ze všech podkladů, poskytnutých ministerstvem soudu, a konstatoval, že z nich nelze zjistit, proč bylo nezbytné rozšířit na přelomu března a dubna povinnost testování zaměstnanců a jiných pracovníků i na ty nejmenší pracovní skupiny a jednotlivce. To soudu znemožnilo posoudit naplnění požadavku pandemického zákona, že mimořádná opatření mohou být nařizována pouze v nezbytném rozsahu a na nezbytně dlouhou dobu, a ústavního požadavku nezbytnosti ukládaných povinností a omezení práv.

 

Soud naopak odmítl návrh, aby ministerstvu zakázal přijímání dalších obdobných opatření.

 

Mimořádná opatření o testování zaměstnanců byla jedna z mála, která dosud v soudním přezkumu obstála. Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 8. 4. a 27. 4. konstatoval, že v situaci, která v České republice panovala na počátku března, bylo nařízení testování zaměstnanců velkých a středních firem zcela obhajitelné. Mimo jiné i s ohledem na to, jakou zátěž v té době musely v souvislosti se zvládáním epidemie onemocnění Covid-19 nést další skupiny obyvatel (blíže viz. tento link: http://nssoud.cz/Navrh-na-zruseni-mimoradneho-opatreni-o-testovani-zamestnancu-byl-zamitnut/art/32862?tre_id=135 a tento link: ssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-zamitl-dalsi-dva-navrhy-na-zruseni-mimoradneho-opatreni-o-testovani-zamestnancu/art/32872?tre_id=135).

 

Nyní soud přezkoumával později přijatou změnu mimořádného opatření, kterou byly povinnosti testování dodatečně rozšířeny i na zaměstnance malých firem (do deseti zaměstnanců) a osoby samostatně výdělečně činné (živnostníky, advokáty a další). Soud v odůvodnění dnešních rozsudků poukázal na to, že tato změna byla přijata již v situaci lepšícího se vývoje epidemie a že není zřejmé, proč bylo nezbytné uložit testování těmto malým skupinám a jednotlivcům od 30. 3., resp. 6. 4., když to ministerstvo neučinilo již dříve, v době výrazně horšího stavu epidemie.

 

„Nešlo jen o nedostatečné odůvodnění opatření, jako v některých jiných případech. Soud se pečlivě zabýval všemi podklady poskytnutými ministerstvem, ale ani tam nenašel nezbytnou oporu pro ukládané povinnosti,“ uvedl k rozsudku předseda senátu Filip Dienstbier a poukázal i na zjištěné rozpory v podkladech: „Zatímco číselné údaje o stavu epidemie v době vydání opatření jasně vypovídaly o setrvalém, byť pozvolném poklesu počtu nově nakažených osob během celého března, v odůvodnění opatření ministerstvo stále jako důvod pro jeho vydání uvádělo obrat epidemie směrem k růstu.“

 

Vydání dnešních rozsudků bylo pozdrženo nejen vysokým počtem podávaných návrhů na zrušení mimořádných opatření, ale i postupem jednoho z navrhovatelů, který před nařízeným jednáním ve věci vznesl námitku podjatosti členů senátu z důvodu, že si chtěli ponechat ochranu dýchacích cest. Námitka byla později jiným senátem Nejvyššího správního soudu označena za nedůvodnou.

 

Text 13 kasačního rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.06. 2021 spisové značky 6 Ao 6/2021 je dostupná z níže uvedeného linku:

 

http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2021/0006_6Ao__2100091S_20210628142138.pdf

 

Text 14 kasačního rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.06. 2021 spisové značky 6 Ao 7/2021 je dostupná z níže uvedeného linku:

 

http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2021/0007_6Ao__2100126S_20210628130311.pdf