NS: Trestný čin podvodu podle § 209 trestného zákoníku

Nejde o trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jestliže někdo vylákal majetkové plnění, na něž měl právní nárok (například nejde o podvod, jestliže věřitel vyláká zaplacení své splatné pohledávky od dlužníka, a plnil-li dlužník vědomě tento dluh, i když tak učinil v důsledku svého omylu, který věřitel vyvolal nebo jehož využil, anebo v důsledku toho, že věřitel zamlčel dlužníkovi podstatné skutečnosti).

Samotné uvedení v omyl sdělením nepravdivé skutečnosti týkající se průběhu smluvního vztahu nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu, pokud má ten, kdo uvádí jiného v omyl, po celou dobu úmysl ve smluvním vztahu řádně pokračovat, plnit své smluvní povinnosti a obsah a smysl smluvního vztahu naplnit. To platí i tehdy, jestliže jde o uvedení v omyl s cílem přimět, motivovat druhou smluvní stranu k plnění její smluvní povinnosti. Potom ani splnění této smluvní povinnosti druhou stranou pod vlivem a v důsledku tohoto uvedení v omyl samo o sobě nezakládá neoprávněnost plnění a tedy ani znak neoprávněného obohacení.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 7 Tdo 544/2024, ze dne 31. 7. 2024)