Vzácní papoušci jsou důvodem, proč se Nejvyšší správní soud obrací na Soudní dvůr EU
„Jsou součástí „chovného hejna„ ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 865/2006, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, exempláře, které jsou rodiči exemplářů chovaných příslušným chovatelem, ačkoliv ten je nikdy nevlastnil ani nedržel?“ To je jedna ze tří otázek, které osmý senát Nejvyššího správního soudu v uplynulých dnech předložil Soudnímu dvoru Evropské unie.
Žalobce jako chovatel papoušků požádal v roce 2015 o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností pro pět exemplářů papouška ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthius), které se narodili v roce 2014 z jeho odchovu. Správní orgán na základě odborného posouzení jeho žádosti nevyhověl, protože v rámci řízení o udělení výjimky zjistil, že prarodiče nyní posuzovaných papoušků byli dovezeni v roce 1993 za nestandardních okolností. Vědecký orgán dovodil, že nebyl ubezpečen o založení chovného hejna v souladu s právními předpisy, protože v registračních listech prarodičovských exemplářů z roku 1998 byla řada nesrovnalostí.
O problematickém původu prarodičovské generace, ani ohledně narození rodičovského páru v roce 2000 již v zajetí v ČR a jeho legálním převodu na žalobce není sporu. Podle názoru Ministerstva životního prostředí nicméně problematický původ prarodičovského páru „zatěžuje„ další generace, zatímco podle žalobce se jejich „kletba„ přetrhla převodem do jeho vlastního chovu. Žalobce nenapadá právní hodnocení, podle kterého se na prarodičovský pár vztahuje úmluva CITES a navazující předpisy, ani nepříznivé závěry vyplývající z aplikace těchto předpisů na prarodičovský pár. Domnívá se však, že tyto závěry nelze vztahovat na jeho exempláře, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich je výklad pojmu chovné hejno, kdy jde podle něj pouze o jeho exempláře, a správní orgány tedy neměly původ prarodičovského páru vůbec brát v úvahu.
Druhým důvodem je jeho legitimní očekávání, protože exempláře řádně nabyl a sám o původu prarodičovského páru v době pořízení papoušků neměl pochybnosti.
Nejvyšší správní soud nalezl dvě možnosti výkladu pojmu „založení“ chovného hejna.
Jednak je možné pojem „založení“ chovného hejna vyložit s ohledem na skutečnost, že evokuje zkoumání linie předků nyní posuzovaných papoušků.
„Tento výklad by zřejmě mohl obstát i ve složitější interpretaci, protože brání snadné legalizaci „pochybných„ chovů pomocí (třeba předstíraného) převodu. Tedy situaci, kdy by chovatel exempláře převedl na jinou osobu, která by prováděla odchov dalších generací (skutečně nebo by jen vystupovala jako „předstíraný„ vlastník), a tím by se přetrhla „kletba“ jejich původu.“ Pokud by platila tato možnost výkladu, bylo by třeba zabývat se i tím, jak moc do minulosti se má nabytí chovu zkoumat, což může klást i nereálné požadavky na vlastníky chráněných živočichů.
Na druhou stranu lze proti tomuto výkladu argumentovat současnou právní úpravou.
„V EU nelze v současnosti bez získání výjimky řádně nabýt exempláře živočichů uvedených v příloze A nařízení o ochraně volně žijících druhů. „Předstíraný„ převod tak v EU není možný, protože by nezískal rozhodnutí o výjimce. Zkoumání počátku chovné linie tedy nemá v EU praktický význam a ze systematického hlediska lze spíše přisvědčit výkladu, spojujícího „založení„ pouze s konkrétním chovem. Tento přístup by měl nepochybnou výhodu v řešení atypických situací, jaká vyvstala v řešeném případu. Žalobce legálně získal papoušky v době před vstupem ČR do EU, kdy nebylo třeba pro vnitrostátní převod získat výjimku, a získal tak legitimní očekávání, které by opačný výklad narušoval.“
O vymezení pojmu „chovného hejna“ a s tím souvisejících otázkách tedy bude muset rozhodnout Soudní dvůr EU.
Text 7 stránkového usnesení Nevyššího správního soudu ze dne 25.11. 2020 číslo jednací 8 As 175/2018-45 je k dispozici z níže uvedeného linku:
Řízení před Soudním dvorem byla přidělena spisová značka C-659/20.