ÚS: Omezení obviněného na svobodě instituty nahrazujícími vazbu
Z dikce § 73b odst. 6 věty druhé trestního řádu se podává, že po uplynutí zákonné délky trvání vazby nemá orgán činný v trestním řízení jinou možnost, než vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby na svobodu. Zákonné oprávnění orgánu činného v trestním řízení k aplikaci institutu vazby a omezujících opatření nahrazujících vazbu zaniká dnem uplynutí zákonné délky trvání vazby. Rozhodnutí státní zástupkyně o náhradě vazby písemným slibem stěžovatele a dohledem probačního úředníka nad ním v poslední den možného trvání vazby je třeba považovat za porušení stěžovatelova práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť takovým rozhodnutím se státní zástupkyně zjevně snažila obejít zákon a omezovat osobní svobodu stěžovatele uvedenými instituty nahrazujícími vazbu i po skončení nejvyšší přípustné doby trvání vazby stěžovatele v přípravném řízení, jak se také stalo.
(podle nálezu Ústavního soudu spisové značky I.ÚS 1807/22, ze dne 29. 9. 2022)