K podmínkám, za kterých lze neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění.
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Stěžovateli, který je státním občanem Republiky Srbsko, byl za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, trest vyhoštění na dobu deseti let a trest propadnutí věci. V současnosti stěžovatel vykonává trest odnětí svobody. S odkazem na § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu stěžovatel podal žádost, aby soud upustil od výkonu zbytku trestu odnětí svobody a aby byl vykonán trest vyhoštění. Stěžovatel ve své žádosti uvedl, že si uvědomuje závažnost svého jednání, byl poprvé trestán a již vykonal téměř třetinu uloženého trestu odnětí svobody. Dále poukázal na to, že jeho matka je závislá na jeho pomoci, neboť kvůli svému zdravotnímu stavu potřebuje péči osoby blízké a stěžovatel je jejím jediným synem a rodinným příslušníkem. Závěrem stěžovatel požádal „o zpřísnění trestu vyhoštění … na dobu neurčitou“, aby pro Českou republiku nepředstavoval „žádné riziko a ohrožení“. Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovu žádost zamítl. Toto rozhodnutí krajský soud učinil v neveřejném zasedání bez přítomnosti stěžovatele. V písemném vyhotovení krajský soud uvedl, že v souladu s § 136 odst. 3 trestního řádu má rozhodnutí formu zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění, neboť se jedná o usnesení vyhotovované ve vykonávacím řízení, proti němuž není přípustná stížnost.
Podle stěžovatele bylo napadeným usnesením porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
Stěžovatel nejprve argumentuje, že rozhodování o jeho žádosti představovalo rozhodování o změně způsobu výkonu trestu dle § 324 trestního řádu. Krajský soud měl proto podle § 324 odst. 1 trestního řádu rozhodovat ve veřejném zasedání a poučit stěžovatele, že proti jeho rozhodnutí je podle § 324 odst. 3 trestního řádu přípustná stížnost. Jelikož se stěžovatel nevzdal práva podat stížnost a neprohlásil, že netrvá na písemném odůvodnění, nebyly splněny podmínky § 136 odst. 3 trestního řádu pro vyhotovení zjednodušeného usnesení bez odůvodnění. Dále stěžovatel namítá, že napadané usnesení je z důvodu absence odůvodnění nepřezkoumatelné. Krajský soud se podle něj nevypořádal s jeho argumentací a „nijak neodůvodnil, z jakého důvodu nepřihlédl“ ke skutečnostem, které stěžovatel ve své žádosti uvedl.
Z odůvodnění kasačního nálezu:
15. Argumenty vznesené stěžovatelem v žádosti nelze označit za irelevantní. Krajský soud nesprávně uvádí, že stěžovatel svou žádost opírá toliko o „humanitární důvody“. Stěžovatel namítal nejen potřebu postarat se o svou matku, ale poukazoval i na to, že byl trestaný poprvé a že již téměř třetinu trestu vykonal. Ústavnímu soudu nad to není zřejmé, z čeho krajský soud vyvozuje, že potřeba postarat se o rodinného příslušníka s ohledem na jeho zdravotní stav by nemohla být důvodem pro vyhovění žádosti, neboť § 327 v tomto směru uvážení soudu nijak neomezuje. Ze spisového materiálu zároveň nevyplývá, že by se jednalo o opakující se žádost, u níž již obdobné argumenty byly v předchozích rozhodnutích vypořádány.
16. Tím, že krajský soud za těchto okolností neodůvodnil své napadené rozhodnutí, tedy postupoval v rozporu s principy vyloženými v judikatuře Ústavního soudu, a porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Právní věta:
Ø Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládána restriktivně. Upustit od odůvodnění je tak možné zejména, pokud je žadateli vyhovováno, pokud žadatel vznáší irelevantní argumenty nebo pokud je jeho podání opakované či neodůvodněné. Vznáší-li však žadatel relevantní argumenty, soud se s nimi musí – byť stručně – vypořádat a žadateli je sdělit.
Text 5 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15.03. 2021 spisové značky II. ÚS 279/21 vyhlášeného dne 25.03. 2021 v 10:00 hodin je k dispozici z níže uvedeného linku: