ÚS: Povinnost respektovat autonomní projev vůle smluvních stran

 

I. Z čl. 2 odst. 3 Listiny plyne též právo jednotlivce (a odvozeně právnických osob) na to, aby veřejná moc respektovala jeho právní jednání a práva a povinnosti sjednané ve smlouvě. Toto právo obecný soud poruší i tehdy, pokud formalistickým výkladem odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran ty důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely. Je proto nepřípustný takový svévolný výklad právního jednání, který by například odňal smlouvě rozumný význam, který jí chtěly smluvní strany dát.

II. Pokládá-li stěžovatel Nejvyššímu soudu otázku, zda došlo k převzetí stěžovatelovy povinnosti vedlejším účastníkem, a činí tak na základě zjištěného skutkového stavu, nelze souhlasit se závěrem Nejvyššího soudu, že zjištění práv a povinností vyplývajících ze smlouvy za pomoci výkladu projevu vůle je zde otázkou skutkovou.

 

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1089/23, ze dne 24. 7. 2024)

 

 

ÚS: Aplikace § 113 odst. (2) zákona o spotřebitelském úvěru

 

Podle § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li k zajištění spotřebitelského úvěru užita nemovitá věc nebo věcné právo k nemovité věci, může mít toto zajištění pouze formu zástavního práva; k jiným ujednáním, jejichž účelem je zajištění spotřebitelského úvěru, se nepřihlíží. S ohledem na smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru nelze při jeho aplikaci, resp. při aplikaci § 113 odst. 2, činit rozdíl mezi tím, zda je poskytováno zajištění nemovitostí či právem k nemovitosti či je předmětem zajištění družstevní podíl v bytovém družstvu.

 

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 679/24, ze dne 1. 8. 2024)

 

 

ÚS: Maximální doba trvání institutu nahrazujícího vazbu

 

Postup orgánů činných v trestním řízení, který nevede k aplikaci nejzazších dob stanovených v § 72a trestního řádu pro trvání vazby, jako nejintenzivnějšího zásahu do osobní svobody obviněného před rozhodnutím o jeho vině, na maximální trvání institutů vazbu nahrazujících, jež představují mírnější formu zásahu do základních práv a svobod, považuje Ústavní soud za ústavně souladný. Uplynutí celkové doby vazby stanovené v § 72a trestního řádu nezpůsobuje zánik důvodů vazby v situaci, kdy vazba po takto stanovenou dobu nebyla reálně vykonávána.

 

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2580/23, ze dne 31. 7. 2024)

 

 

ÚS: Odvolání proti usnesení o schválení reorganizačního plánu

 

Odepře-li insolvenční soud věřiteli, který splnil zákonnou podmínku ve smyslu § 350 odst. 1 insolvenčního zákona (povinnost hlasovat pro odmítnutí reorganizačního plánu), možnost podat proti usnesení o schválení reorganizačního plánu řádný opravný prostředek, porušuje ústavně zaručené právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1517/24, ze dne 14. 8. 2024)