III. ÚS 2480/20 – kprávu rodičky na vydání plodového lůžka (placenty).

K právu rodičky na vydání plodového lůžka (placenty)

 

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) zamítl ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, neboť dospěl k závěru, že k porušení základních práv stěžovatelky nedošlo.

 

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti zdravotnickému zařízení zaplacení částky 500 000 Kč, představující nemajetkovou újmu způsobenou při poskytování zdravotní (porodní) péče. Zásah do osobnostních práv měl spočívat zejména v nerespektování porodního přání, neohleduplném a nedůstojném zacházení a rovněž v tom, že jí po porodu nebyla vydána placenta. Obecné soudy shodně dospěly k závěru, že všechny úkony provedené zdravotnickým zařízením byly provedeny lege artis a sledovaly cíl chránit zdraví dítěte popřípadě i rodičky, a proto uzavřely, že nedošlo k zásahu objektivně způsobilému vyvolat majetkovou újmu. Ohledně (ne)vydání placenty konstatoval Nejvyšší soud, že slovní spojení „části lidského těla se zpopelňují“ v § 26 odst. 12 zákona o péči o zdraví lidu zdravotnickému zařízení neumožňuje jiný postup než vyjmenované části lidského těla zpopelnit nebo za zákonem stanovených podmínek použít pro lékařské účely. Dochází tak k vyloučení principu autonomie vůle. Stěžovatelka v ústavní stížnosti kromě jiného předestřela svůj názor, že nebrání-li tomu prokazatelné důvody spočívající v nutnosti ochrany veřejného zdraví, má rodička právo na vydání placenty.

 

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

 

Právo na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod či čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není právem absolutním. Lze do něj zasáhnout na základě zákona a přiměřeně ke sledovanému legitimnímu zájmu, jímž je ochrana jiného základního práva nebo ústavním pořádkem chráněného statku, kterým je rovněž ochrana života a zdraví dítěte v průběhu porodu. Je proto nutno vážit zájmy matky na ochraně nedotknutelnosti její osoby a zájmy dítěte na životě a zdraví. Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby v ústavněprávní rovině omezit lze, avšak jen za předpokladu, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví dítěte.

 

Základní hodnotou ústavního pořádku je respekt ke svobodě jednotlivců (čl. 1 Listiny a preambule k Ústavě). Součástí této svobody je možnost jednotlivců činit vlastní rozhodnutí o způsobu svého života. Stát má pouze omezenou možnost do tohoto rozhodování zasahovat a omezovat je. Každý má právo rozhodovat o svém vlastním těle.

 

Požadavek na vydání placenty, adresovaný zdravotnickému zařízení, je projevem osobní autonomie rodičky, a jako takový požívá ústavněprávní ochrany. Soudům nepřísluší osobní rozhodnutí směřující k vydání placenty a motivaci rodiček hodnotit, jejich úkolem je naopak tento niterný projev osobní autonomie jednotlivce respektovat a chránit, nicméně vždy jen se současným zajištěním ochrany ústavně aprobovaných veřejných statků či práv dalších osob. Ústavní soud proto nesdílí tezi o apriorním (!) odepření vydání placenty odůvodněnou paušálně pojímaným zájmem na ochraně veřejného zdraví.  Stěžejním pravidlem omezování základních práv je totiž šetření podstaty a smyslu omezovaného práva (čl. 4 odst. 4 Listiny). Situace je ovšem odlišná, jsou-li dány závažné důvody, pro které je vydání placenty zdravotnickým zařízením nepřípustné, neboť je v rozporu s veřejným zájmem na ochraně zdraví.

 

Tak tomu bylo i v dané věci. Ve stěžovatelčině případě akutně hrozila v důsledku uplynutí delší doby od odtoku plodové vody infekce, což odůvodnilo podání antibiotik. Ta byla navíc podána až na základě zvýšených zánětlivých markerů. S ohledem na zjištěné výsledky dokazování v dané věci tak nebylo možno vyloučit závěr o patologickém stavu placenty a její nevydání proto nepředstavovalo zásah do základních práv stěžovatelky.

 

Text 12 stránkového zamítavého nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 16.03. 2021 spisové značky III. ÚS 2480/20 vyhlášený dne 22.03. 2021 v 9:00 hodin je k dispozici z níže uvedeného linku:

 

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/III._US_2480_20_an.pdf