Právo obviněného na osobní účast u hlavního líčení a povinnost objasnit jeho duševní stav

 

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 6. 2021, č. j. 66 T 28/2021-287, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 3 To 398/2021-353, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 7 Tdo 504/2022-398. Rozhodnutími byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny a na obhajobu v trestním řízení podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

 

Právní věty:

 

I. Pokud obviněný jednoznačně na výkon práva na svou osobní účast u hlavního líčení či veřejného zasedání s vědomím relevantních důsledků rezignuje a současně má soud za to, že z hlediska dostatečného zjištění skutkového stavu v rozsahu všech výroků rozhodnutí ve věci samé není s přihlédnutím ke všem okolnostem osobní účast obviněného v hlavním líčení nutná, o porušení ústavně zaručených základních práv na soudní a jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny ani na projednání věci v přítomnosti obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny nejde, jestliže soud věc projedná v jeho nepřítomnosti. 

 

II. Výkon práva na obhajobu i náležité zjištění skutkového stavu jsou alternativními hledisky, která musí soud při tomto rozhodování zvažovat samostatně. Pokud by i jen jedno z nich nesvědčilo o tom, že by účelu trestního řízení bylo v daném případě s přihlédnutím k celému jeho relevantnímu kontextu možno dosáhnout i bez osobní přítomnosti obviněného, nemůže na ni soud rezignovat. 

 

III. Obviněný se práva na osobní účast může vzdát i konkludentně obstrukčním jednáním, např. pokud sice formálně deklaruje, že tohoto práva využít chce, avšak fakticky se hlavního líčení či veřejného zasedání zúčastnit nehodlá a pouze nedůvodnými žádostmi o odročení usiluje o jejich oddálení. 

 

IV. Orgány činné v trestním řízení nemají povinnost zjišťovat psychický stav každého obviněného ex offo, a to ani tehdy, pokud by se toho pouze subjektivně bez jakéhokoliv objektivizujícího prvku domáhal. Objeví–li se však okolnost, která objektivně nasvědčuje tomu, že obviněný trpí psychickými potížemi, které by byť potenciálně mohly mít vliv na jeho schopnost se plnohodnotně trestního řízení účastnit a účinně v něm uplatňovat svá práva, je povinností orgánů činných v trestním řízení jeho duševní stav objasnit procesem dokazování, a pokud v tomto směru bude zjištěn handicap, učinit případně vhodná kompenzační opatření, která jej vyváží.     

 

Text 21 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 14.02. 2023 spisové značky III. ÚS 2665/22 je dostupný z níže uvedeného linku:

 

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2023/3-2665-22_-_AN.pdf