III.ÚS 348/21 – rozpor mezi písemným protokolem a zvukovým záznamem / II.ÚS 3516/20 – škoda způsobená nezrušeným nezákonným rozhodnutím / III.ÚS 3877/19 – vrácení SOP při nedostatku pravomoci soudu / III.ÚS 3358/20 – promlčení vs. dobré mravy

ÚS: Rozpor mezi písemným protokolem a zvukovým záznamem

 

V každé věci, v níž je uplatněna rozhodovací pravomoc obecných soudů, musí být zajištěn soulad mezi pořízeným audiozáznamem jednání (veřejného zasedání) soudu, v jehož průběhu dochází k vyhlášení rozhodnutí, písemným protokolem z tohoto jednání (veřejného zasedání), jakož i písemným vyhotovením samotného rozhodnutí tohoto soudu. Vyskytneli se rozpor mezi písemným vyhotovením protokolu o úkonu a zvukovým záznamem, je třeba vycházet ze zvukového záznamu. Projev vůle soudu/soudce zachycený ve výroku usnesení proto musí být určitý, jasný a nevzbuzující pochybnosti o vůli orgánu, který je vydal, a to i v těch případech, kdy je usnesení vyhlašováno v průběhu jednání či veřejného zasedání a je zapisováno do protokolu.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 348/21, ze dne 9. 6. 2021)

 

 

ÚS: Škoda způsobená nezrušeným nezákonným rozhodnutím

 

Skrze argumentaci zákonnou úpravou nelze popřít či omezit základní právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny tedy může vzniknout odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, přestože toto rozhodnutí nebylo formálně zrušeno nebo změněno, jestliže o restitučním nároku stěžovatelů bylo rozhodnuto negativně jen proto, že Státní pozemkový úřad ve zjevném rozporu se zákonem přiznal předmětné pozemky někomu jinému, přičemž toto pochybení i sám uznal. To platí za předpokladu, že stěžovatelé nezákonnost nezavinili a že po nich nelze, i s ohledem na specifický charakter restitučních věcí, rozumně požadovat, aby uplatnili jiné opravné prostředky, než jaké zvolili.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 3516/20, ze dne 3. 6. 2021)

 

 

ÚS: Plné nebo částečné vrácení soudního poplatku

 

I. V situaci, kdy zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výslovně nestanoví, jak při zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu naložit se zaplaceným soudním poplatkem, resp. nestanoví, zda má být žalobci vrácen soudní poplatek v plné výši nebo pouze jeho část, přičemž na základě formulace příslušných zákonných ustanovení nelze zcela vyloučit ani jedno z nabízejících se řešení, mohou z ústavněprávního hlediska obstát obě tato řešení, jsou-li rozumně odůvodněna.


II. Změna judikatury Ústavního soudu nepředstavuje sama o sobě okolnost odůvodňující použití § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Totéž platí pro změnu judikatury zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3877/19, ze dne 1. 6. 2021)

 

 

ÚS: K posouzení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy

 

Promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.


Vyhodnotil-li okresní soud námitku stěžovatelky na promlčení nároku vedlejší účastnice řízení – která si jako profesionálka mohla být vědoma, že smlouva o zápůjčce může být neplatná (pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost stěžovatelky) a proto bude možno věc posoudit toliko jako bezdůvodné obohacení, s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty, a přesto podala žalobu opožděně – k tíži stěžovatelky, když její námitku kvalifikoval jako odporující dobrým mravům, porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


Ústavní soud svým rozhodnutím nikterak nezpochybňuje zásadu, že dluhy se mají plnit. Vzneslali však stěžovatelka jak námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce, tak i námitku promlčení, nelze tyto instituty obcházet poukazem na rozpor s dobrými mravy, nebyly-li podmínky pro jeho uplatnění splněny.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3358/20, ze dne 1. 6. 2021)