ÚS: Nesprávné posouzení příčinné souvislosti

 

I. Bylo-li protiprávní jednání škůdců podstatnou příčinou vzniku škody, nemůže soud bez dalšího dospět k závěru, že ke škodě došlo pouhou shodou okolností. Nesprávné posouzení soudu týkající se příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou, které je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, porušuje právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Ustanovení § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dopadá nejen na škodu způsobenou škodlivou radou, ale rovněž na škodu způsobenou nesprávnou nebo neúplnou informací. Toto ustanovení musí být vykládáno systematicky ve vazbě na § 6 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Neústavním je takový výklad zákona, který zcela ignoruje kogentní právní normu a současně je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3528/20, ze dne 15. 3. 2022)

 

 

ÚS: Náhrada nemajetkové újmy v adhezním řízení

 

Zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 alinea první, písm. a), alinea druhá, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku a přečinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku představují zásah do osobnostních práv osoby poškozené (stěžovatelky) již se zřetelem k povaze a závažnosti těchto trestných činů. Stanovení výše nemajetkové újmy se v podstatné míře odvíjí ze subjektivní percepce poškozeného. Není-li pro stanovení této výše postačující jeho vyjádření v trestním řízení (vzhledem k osobním specifikům poškozeného apod.), nýbrž je nutné rozsáhlé doplnění znaleckým dokazováním, nelze obecným soudům bez dalšího opodstatněně vytýkat porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nepřistoupí-li k důkaznímu řízení o náhradě nemajetkové újmy v penězích a podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozeného odkáží s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2620/21, ze dne 7. 3. 2022)

 

 

ÚS: Stanovení zbytkového trestu při rozhodování o rehabilitaci

 

1. Podstatou soudní rehabilitace je zrušení těch odsuzujících soudních rozhodnutí, jejichž prostřednictvím byly ukládány tresty za jednání, která by v demokratickém právním státě nemohla být považována za trestná (resp. obecněji za protiprávní), popř. činnosti směřující k odškodnění osob, na nichž byly sankce z takových rozhodnutí vykonány. Právní normy rehabilitačního zákonodárství musí být proto vykládány tak, aby došlo k nápravě co možná největšího množství křivd.

2. Represivní orgány veřejné moci v období let 1948 až 1989 při pronásledování svých názorových oponentů jejich činy kvalifikovaly nezřídka právně tak, aby byl navenek zastřen skutečný důvod jejich represe spočívající v potlačování v podstatě jakékoliv politické oponentury. Činnost odpůrců režimu byla proto v období doby nesvobody kvalifikována nikoliv jako činnost politická, nýbrž účelově jako běžná kriminalita a názoroví odpůrci tak mohli být označováni za „běžné kriminálníky“ nebo za vážně duševně nemocné s tím, že byli na základě vyfabulované lékařské diagnózy zbaveni svéprávnosti nebo dokonce zadržováni v psychiatrických léčebnách.

3. Výčet jednání, podléhajících ze zákona soudní rehabilitaci, se zaměřoval na ty s výrazným politickým charakterem. Obecný soud při zvažování splnění podmínek rehabilitace nemůže výčet skutkových podstat podléhajících ze zákona soudní rehabilitaci sám rozšiřovat, nicméně podle Ústavního soudu může zvážit závažnost ostatních trestných činů (původně zahrnutých do souhrnného nebo úhrnného trestu) právě při stanovení zbytkového trestu, přičemž taková úvaha soudu smí vést i k tomu, že od stanovení zbytkového trestu upustí.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2919/21, ze dne 1. 3. 2022)

 

 

ÚS: Počátek běhu lhůty pro podání stížnosti v trestním řízení

 

Ponechá-li si obviněný při vyhlášení usnesení o vazbě (§ 74 trestního řádu) lhůtu pro podání stížnosti, kterou následně podá ve lhůtě, která počala běžet od doručení opisu takového usnesení, je porušením jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zamítne-li stížnostní soud tuto stížnost jako opožděnou s odůvodněním, že toto usnesení již bylo vyhlášeno v přítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného při vyhlášení usnesení o vazbě nemůže založit účinky oznámení, neboť má právo seznámit se před podáním stížnosti s písemným vyhotovením napadeného usnesení, aby se mohl vymezit proti jeho důvodům.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 47/22, ze dne 8. 3. 2022)