ÚS: Trestný čin křivé výpovědi ve světle zákazu sebeobviňování

 

I. Zákaz nucení k výpovědi, popř. zákaz nucení k sebeobviňování, je třeba vykládat ve smyslu čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, že státní moc nemá zneužívat jeho mezí k neoprávněnému získávání usvědčujících důkazů proti tomu, kdo vypovídá v jiné věci jako svědek, byť mu byla výslovně poskytnuta možnost výpověď odmítnout. Za hrozbu či nucení k výpovědi nutno považovat i hrozbu následného stíhání za spáchání trestného činu křivé výpovědi podle § 346 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

II. Postihnout za křivou výpověď lze osobu, jejíž výpověď, popisující více skutkových okolností, se v samostatně oddělitelné části netýká její vlastní trestné činnosti. Nezkoumá-li obecný soud souvislost obsahu nepravdivé výpovědi obviněného s povahou jeho trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, popř. nezkoumá-li u takto vznesené námitky v řízení o opravném prostředku, zda taková situace nenastala, porušuje tím právo obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1536/22, ze dne 15. 11. 2022)

 

 

ÚS: Zneužití Vojenského zpravodajství

 

I. Má-li mít činnost zpravodajské služby účinky navenek, musí být v souladu s právním řádem České republiky. Působnost Vojenského zpravodajství je vymezena zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění pozdějších předpisů, nikoli mimo jeho rámec či dokonce v rozporu s ním (prater legem či contra legem) vnitřním předpisem, který povahu právního předpisu nemá a mít nemůže; může proto zavazovat jen po služební či organizační linii, nikoli navenek, takže nemusí (zde ani nesmí) být obecně přístupný a závazný, natož pak pro soudní rozhodování (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky).

II. Vyjde-li obecný soud z materiální stránky jednání kladeného obviněnému za vinu, nikoli z ustálených obratů, označení či zvláštní terminologie určitého oboru jakým je např. činnost zpravodajských služeb, nepostupuje v rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Rozhodující je, že takovým jednáním dochází k nezákonnému zásahu do základních práv a svobod jiných osob; to platí tím spíše, děje-li se tak z podnětu soukromé osoby, což je v demokratickém právním státě nepřípustné, ať se takový podnět označí jakýmkoli termínem.

III. Řízení o ústavní stížnosti podané podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je řízením, jehož předmětem je tvrzený zásah do ústavně zaručených práv a svobod, nikoli prokazování nových skutečností nebo důkazů podle § 278 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Vyplynou-li v jiném řízení nové skutkové okolnosti významné pro rozhodnutí obecného soudu, jde o novou skutečnost, uplatnitelnou v řízení o povolení obnovy řízení.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2824/21, ze dne 22. 11. 2022)

 

 

ÚS: Otázky práva EU v řízení o dovolání

 

Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není porušeno, nepředloží–li Nejvyšší soud podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku týkající se merita věci, shledá-li, že je dovolání vadné či nepřípustné podle pravidel občanského soudního řádu bez ohledu na případnou odpověď Soudního dvora.

Namítá–li dovolatel v dovolání, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku práva EU a vymezí-li zároveň, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud poruší právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, odmítne–li dovolání bez dalšího jako vadné.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 2839/21, ze dne 22. 11. 2022)