IV.ÚS 2151/23 – k povinnosti přijmout plnění směnečného dluhu třetí osobou / IV.ÚS 2334/23 – odměna zmocněnce poškozeného v adhezním řízení / IV.ÚS 2388/23 – nepřiznání náhrady nákladů podle § 142 odst. 3 o.s.ř.

ÚS: K povinnosti přijmout plnění směnečného dluhu třetí osobou

 

Platí-li věřiteli třetí osoba, věřitel nemůže platbu odmítnout s účinkem odvrácení splnění dluhu, pokud je taková platba projevem vůle třetí osoby plnit na dlužníkův dluh a pokud dlužník s plněním třetí osoby projeví souhlas (§ 1936 odst. 1 věta první občanského zákoníku). Tvrdí-li žalovaný ručitel (avalista), že obě tyto podmínky byly splněny a dluh zanikl, pak soudy musí žalovanému umožnit tvrzení prokázat a poskytnout mu v případě potřeby i poučení o neunesení důkazního břemene. Spokojí-li se v rozporu s tím s neúplně či nejednoznačně zjištěným skutkovým stavem, poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2151/23, ze dne 10. 1. 2024)

 

 

ÚS: Odměna zmocněnce poškozeného v adhezním řízení

 

Vyšel-li krajský soud při stanovení odměny zmocněnce poškozeného v trestní věci z tarifní hodnoty vztahující se jen k nemajetkové újmě a při určení výše tarifní hodnoty zcela abstrahoval od toho, že stěžovateli (poškozenému) byla přiznána i náhrada újmy majetkové (škody), porušil tím právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že poškozenému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, jejíž výše se měla počítat i se zohledněním přiznané majetkové újmy, současně ale neznamená, že soud musí poškozenému náhradu nákladů řízení přiznat v plné výši, existují-li zde výjimečné okolnosti, pro které je namístě přiznat náhradu nákladů v nižší výši, případně ji vůbec nepřiznat.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2334/23, ze dne 10. 1. 2024)

 

 

ÚS: Nepřiznání náhrady nákladů podle § 142 odst. (3) o.s.ř.

 

Soud jedná svévolně, nepřizná-li žalobci náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, přestože žalobce v řízení co do základu svého nároku uspěl a soud své rozhodnutí o výši plnění založil toliko na znaleckém posouzení. Případný závěr, že úspěch žalobce byl pouze nepatrný, musí mít oporu v tom, jak řízení skutečně probíhalo a jaký byl jeho výsledek. Nerespektuje-li rozhodnutí o nákladech řízení průběh řízení a jeho výsledek, a je-li s ním v extrémním rozporu, je takové svévolné rozhodnutí porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2388/23, ze dne 19. 12. 2023)