ÚS: Totožnost skutku a poučovací povinnost podle § 118a odst. (2) občanského soudního řádu

 

Posouzení tzv. totožnosti skutku v civilním řízení, tedy otázky zachování totožnosti skutkového základu žaloby, se dotýká práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud totiž žalobce dostatečně vylíčí skutkové okolnosti, je povinností soudu věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalobce. Opak zakládá tzv. přepjatý formalismus, který je porušením ústavně zaručených práv žalobce.

Povinností žalobce je přednést soudu určitý příběh, tedy vylíčit skutkové okolnosti a navrhnout důkazy k jejich prokázání. V souladu se zásadou, že soud zná právo (iura novit curia) je však výlučně na odpovědnosti soudu, jak vylíčené skutkové okolnosti právně kvalifikuje.

Obecné soudy by tedy zásadně neměly žalobce činit odpovědného za to, že v žalobě netvrdil skutečnosti, jejichž relevance pro řízení závisí až na právním posouzení určitého aspektu projednávané věci. Nelze požadovat, aby žaloba vždy obsahovala takové skutečnosti, u kterých žalobce nemohl bez svého zavinění v době podání žaloby předvídat, že budou právně relevantní.

Proto, pokud se v průběhu řízení (tím spíše až u odvolacího soudu) změní právní názor soudu, z něhož vyplyne potřeba doplnění některých skutečností, soud nemůže bez dalšího nárok zamítnout s odkazem na nedodržení totožnosti skutku, ale je povinen účastníka poučit a vyzvat ho, aby rozhodné skutečnosti doplnil. Tyto závěry jsou platné bez ohledu na to, zda žalobce je nebo není právním laikem, či zda je zastoupen advokátem.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 3072/22, ze dne 24. 4. 2024)

 

 

ÚS: Chirurgický zákrok jako podmínka úřední změny pohlaví

 

Podmiňovat státem uznávanou změnu pohlaví chirurgickým zákrokem spočívajícím ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů je v rozporu se základním právem lidí usilujících o takovou změnu na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s jejich lidskou důstojností podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 52/23, ze dne 24. 4. 2024)

 

 

ÚS: Náklady exekučního řízení v případě tzv. formulářových žalob

 

Obecné soudy nesprávnou interpretací a aplikací § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, porušily základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo stěžovatelky právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť dostatečně nezohlednily specifické a – podle přesvědčení Ústavního soudu – velmi jednoznačné okolnosti nyní posuzované věci a smysl a účel uvedeného zákonného ustanovení, a to zejména zásadní vady exekučního titulu, s přihlédnutím k nedostatku řádného zastoupení nezletilé v řízení před soudem, náklady řízení v případě tzv. formulářových žalob, jakož i požadavek na spojování řízení vedených mezi týmiž účastníky ve skutkově a právně shodných věcech obecnými soudy. Na základě zjištěných okolností nyní posuzované věci, jakož i na základě stávající judikatury Ústavního soudu, totiž měly obecné soudy uvažovat o zastavení exekučního řízení pro existenci „jiného důvodu„. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že použití § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, není podmíněno ani vyčerpáním řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení (tím méně tedy žalobou pro zmatečnost).

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 545/24, ze dne 24. 4. 2024)