ÚS: Snížení mimosmluvní odměny zmocněnce poškozeného

 

Ústavní soud již v minulosti připustil aplikaci § 12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, i v případě zvoleného (nikoliv ustanoveného) zmocněnce poškozeného, pokud by výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby postupem dle § 7 ve spojení s § 10 odst. 5 advokátního tarifu vedl k přiznání neúměrně vysoké náhrady nákladů poškozenému. Je však nutné zdůraznit, že použití § 12a odst. 2 advokátního tarifu za takové situace předpokládá náležité zvážení okolností konkrétní věci a pečlivé odůvodnění. Nerespektování tohoto požadavku představuje porušení základního práva poškozeného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 3152/21, ze dne 23. 5. 2022)

 

 

ÚS: K náhradě ušlého výdělku znalce

 

Soudní znalci mají nárok na náhradu ušlého výdělku v plné výši odpovídající jejich průměrnému výdělku, jelikož si zaslouží, aby jim ušlý čas, který strávili ústním podáním znaleckého posudku včetně doby čekání a času stráveného na cestě, a který by jinak trávili výkonem svého běžného povolání, byl plně nahrazen. Nelze přitom rozlišovat mezi znalci v zaměstnaneckém či obdobném poměru a znalci, kteří svou činnost vykonávají jako osoby samostatně výdělečně činné, jelikož takové rozlišování nesleduje legitimní cíl a je v rozporu s principem rovnosti zakotveným v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepřípustné, aby soudní znalci vykonávající činnost jako osoby samostatně výdělečně činné výkonem znalecké činnosti fakticky přicházeli o část svého výdělku, jelikož taková právní úprava a praxe by ve svém důsledku vedla mj. k dalšímu poklesu počtu soudních znalců, jejichž význam pro spravedlivost soudních řízení a fungování justice je nesporný. Znalec ustanovený soudem má legitimní očekávání, že mu v souladu s příslušnými právními předpisy budou nahrazeny náklady, které účelně vynaložil v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, a to včetně náhrady ušlého výdělku, jak stanoví zákon. V tomto světle je třeba náhradu ušlého výdělku dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících přiznávat i samostatně výdělečně činným znalcům v plné výši, nikoliv redukovanou podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2720/21, ze dne 24. 5. 2022)

 

 

ÚS: Podmínky pro vydání příkazu k zatčení

 

V případě použití zajišťovacích nástrojů je povinností soudu posoudit, zda v trestním řízení zvolený procesní nástroj odpovídá situaci a zda není možné použít mírnější prostředek. Příkaz k zatčení, jako prostředek k zajištění účasti obviněného v trestním řízení, může být odůvodněn až tehdy, vyčerpaly–li orgány činné v trestním řízení všechny ostatní možnosti (předvolání, předvedení, ev. zadržení stíhané osoby), případně alespoň odůvodnily nemožnost jejich použití. Pokud soud vydá příkaz k zatčení bez toho, aby byly splněny podmínky pro jeho vydání, poruší tím právo obviněného zaručené čl. 8 odst. 2 a odst. 4 Listiny.

Sama skutečnost, že obviněný předloží lékařskou zprávu, ve které je lékařem o obviněném konstatováno, že není schopen účasti na jednání, sama o sobě k závěru o neschopnosti účasti na soudním jednání nesvědčí, neboť se jedná úvahu, kterou může provést toliko soud, a to na základě konkrétních okolností věci (povaha onemocnění, rizika spojená s účastí na jednání, náročnost jednání, předchozí chování obviněného).

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 609/22, ze dne 31. 5. 2022)

 

 

ÚS: Lhůta pro podání stížnosti proti rozhodnutí o výkonu trestu

 

Oznámení usnesení soudu v trestním řízení se děje buď jeho vyhlášením v přítomnosti osoby, které se přímo týká nebo která k němu dala svým návrhem podnět, anebo doručením opisu usnesení. Je-li třeba usnesení vyhotovit písemně s obsahovými náležitostmi podle § 134 odst. 1 a 2 trestního řádu, lze účinky oznámení podle § 137 odst. 1 spojovat až s doručením jeho opisu, a to bez ohledu na případné předchozí vyhlášení v přítomnosti uvedených osob. Až od okamžiku tohoto doručení se pak odvíjí běh třídenní lhůty k podání stížnosti podle § 143, když osobu oprávněnou nelze nutit k jejímu podání, aniž by se mohla seznámit s písemným vyhotovením usnesení, proti němuž tato stížnost směřuje. Při vyhlášení usnesení ve veřejném zasedání soud totiž seznamuje přítomné osoby pouze s výrokem takového rozhodnutí, zatímco jeho důvody sděluje jen rámcově, a teprve v odůvodnění precizuje svou skutkovou a právní argumentaci.

Nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížností kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat a tedy zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá. Pokud by se lhůta k podání stížnosti neodvíjela až od doručení opisu usnesení, ztratilo by ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu svůj racionální smysl.

Dospěl-li okresní soud k závěru, že stěžovatel nevedl ve zkušební době podmíněného odsouzení řádný život a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, jde o závažnou otázku týkající se osobní svobody, se kterou také nálezová judikatura Ústavního soudu spojuje počátek běhu lhůty pro podání stížnosti až od okamžiku doručení opisu usnesení. Zamítl-li krajský soud stěžovatelovu stížnost jako opožděnou, protože lhůtu k jejímu podání počítal již od veřejného vyhlášení usnesení, je zřejmé, že postupoval v rozporu se závěry této judikatury a porušil právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 831/22, ze dne 31. 5. 2022)