ÚS: Důvody pro změnu ve složení trestního senátu

 

I. Rozhodnutí o změně ve složení senátu podle § 262 trestního řádu nemůže být založeno na obecné výtce hodnocení důkazů soudem nižšího stupně. Pochybení odůvodňující takový postup odvolacího soudu musí být konkrétně a jednoznačně pojmenována.

II. Důvodem pro postup podle § 262 trestního řádu nemohou samy o sobě bez dalšího být ani veřejné výroky soudců nižšího stupně na adresu odvolacího soudu, i kdyby překračovaly meze přijatelné kritiky v rámci soudcovského stavu. Takové vyjádření může být důvodem pro změnu rozhodujícího soudce pouze tehdy, je–li z jeho obsahu zřejmá neschopnost nebo neochota rozhodnout danou věc v souladu s právními předpisy; takové veřejné vyjádření předsedy senátu nemůže být podle § 262 trestního řádu důvodem pro nařízení výměny celého senátu.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 839/21, ze dne 30. 9. 2021)

 

 

ÚS: K povinnosti NS vypořádat se s dovolací námitkou

 

Požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí je jedním ze základních atributů řádně vedeného soudního řízení a součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jež vyžaduje transparentnost a přezkoumatelnost soudního rozhodnutí vylučující libovůli (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jež není v právním státě akceptovatelná; není-li tento požadavek naplněn, jde o kvalifikovanou vadu způsobující nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také neústavnost.

Nereagoval–li Nejvyšší soud v napadeném usnesení o odmítnutí dovolání náležitě na otázku, kterou dovolatel řádně vymezil a na níž závisí výsledek soudního řízení, a to buď odkazem na jiné rozhodnutí, které adekvátně na rozhodnou dovolací námitku reaguje, nebo vlastní věcnou argumentací, přestože dovolatel v dané části dovolání splnil jeho zákonné náležitosti, a nejsou-li v důsledku toho seznatelné důvody takového rozhodnutí, porušil tím jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1898/21, ze dne 30. 9. 2021)

 

 

ÚS: Náklady řízení při vypořádání spoluvlastnictví

 

V řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je § 142 občanského soudního řádu třeba interpretovat tak, že (plný) úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu lze poměřovat pouze tehdy, zamítá–li obecný soud návrh na zrušení spoluvlastnictví; vyhoví–li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje–li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznávat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu [„I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.“].

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2081/21, ze dne 30. 9. 2021)