ÚS: K vyloučení principu teritoriality soudních exekutorů
Systém umožňující oprávněnému (věřiteli) volbu soudního exekutora, který povede exekuci, není porušením práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, poskytuje dostatečné záruky pro nezávislost a nestrannost výkonu exekuční činnosti soudního exekutora, tak aby byl vázán právem a nikoliv pokyny oprávněného. Soudní exekutor není pouze v postavení podnikatele nesoucího riziko spojené s vymáháním pohledávky a usilujícího o úhradu nákladů exekuce a dosažení zisku, nýbrž je i v postavení pověřeného orgánu veřejné moci, jehož rozhodování podléhá kontrolním mechanismům ze strany exekučních soudů a nad jehož činností dohlíží Ministerstvo spravedlnosti.
Nakolik neexistuje ústavně zaručené základní právo na zákonného soudního exekutora ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, postrádá požadavek na zavedení místní příslušnosti (principu teritoriality) do vymezení exekutorské působnosti ústavně právní rozměr a sleduje pouze politický či zájmový účel.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 15/18, ze dne 2. 11. 2021)
ÚS: K nákladům pozůstalostního řízení ve smyslu § 127 z. ř. s.
Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty soudem do funkce jmenovaného správce pozůstalosti vykonávajícího správu pozůstalosti patří mezi náklady pozůstalostního řízení ve smyslu § 127 z.ř.s.; jejich výše se určuje postupem dle § 22 až 24 notářského tarifu a pozůstalostní soud o jejich placení rozhoduje při analogické aplikaci § 108 a 109 z.ř.s.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 3195/20, ze dne 19. 10. 2021)
ÚS: Ukončení procesního účastenství v konkursním řízení
Shledají-li obecné soudy, že pohledávka věřitele již z perspektivy hmotného práva bezpochyby zanikla splněním mimo konkursní řízení, musejí tuto skutečnost promítnout i do procesní roviny při posuzování účastenství takového konkursního věřitele.
Přiznáním procesních práv účastníka v postavení konkursního věřitele tomu, kdo již věřitelem v rovině hmotného práva není, neboť jeho pohledávka zanikla splněním mimo konkursní řízení, vytváří obecné soudy bez rozumného důvodu neústavní překážky k efektivní ochraně vlastnického práva věřitelů, kteří mají zjištěné přihlášené pohledávky. Nabízí-li se takový výklad podústavního práva, jímž obecné soudy mohou v konkursním řízení ukončit procesní účastenství osobě, která již věřitelem v rovině hmotného práva není, a obecné soudy zvolí výklad jiný, jímž účastenství neukončí, dojde tím k porušení pozitivních závazků státu vyplývajících z čl. 11 odst. 1 Listiny, jež spočívají v zajištění dostatečně efektivních procesních mechanismů k ochraně a vymáhání vlastnického práva.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1413/21, ze dne 25. 10. 2021)