Pl.ÚS 30/24 – fikce podpisu podle § 18 odst. (2) zákona č. 300/2008 Sb. / I.ÚS 1937/24 – výklad podmínek pro prominutí pojistného na sociální zabezpečení / IV.ÚS 1724/23 – nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu.

ÚS: Fikce podpisu podle § 18 odst. (2) zákona č. 300/2008 Sb.

 

I. Nepřihlédne-li soud k návrhu na zahájení řízení, který byl učiněn v předepsané formě podání a s požadovanou „kvalitou“ podpisu, poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


II. Fikce podpisu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, svědčí i takovému podání odeslanému z datové schránky, k němuž je připojen prostý elektronický podpis dalšího zástupce, pomocníka nebo substituta, je-li vzhledem k okolnostem patrné, že osoba, jíž byla datová schránka zřízena, byla sama oprávněna podání podepsat.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 30/24, ze dne 18. 12. 2024)

 

 

ÚS: Výklad podmínek pro prominutí pojistného na sociální zabezpečení

 

I. Soud se prostřednictvím teleologického výkladu nemůže odchýlit od textu zákona do té míry, že by popřel jednoznačně vyjádřenou vůli zákonodárce. To však neznamená, že by v případě jednoznačného znění zákona vůbec nebyl prostor pro jiné výkladové metody.


II. Smysl a účel zákona nelze omezovat jeho textem (jazykovým výkladem). Naopak, text zákona je třeba vykládat (také) prostřednictvím jeho smyslu a účelu.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1937/24, ze dne 6. 1. 2025)

 

 

ÚS: Nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu

 

I na rozhodnutí o nákladech řízení se vztahuje právo na spravedlivý proces, a proto musí splňovat mj. ústavní požadavky na řádné odůvodnění. Při posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se soud musí kromě jiných okolností vypořádat i se zdravotním stavem procesně neúspěšného účastníka řízení, a to nejen fyzickým, ale též duševním, zejména jde-li o pracovní spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o náhradu újmy na zdraví vzniklé během pracovního poměru.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1724/23, ze dne 17. 12. 2024)