Stanovisko Ústavního soudu k posouzení otázky včasnosti elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) přijalo stanovisko, podle kterého
Ø je třeba včasnost elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu posuzovat podle okamžiku, kdy podání dojde soudu, nikoliv podle okamžiku, kdy je podatelem odesláno. Za okamžik, kdy je podání řádně učiněno, se považuje okamžik, kdy se e-mailová zpráva dostane do dispozice soudu; pro posouzení včasnosti podání není relevantní, kdy se s ním soud fakticky seznámil.
Návrh na přijetí stanoviska podal první senát Ústavního soudu, který při rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1179/20 dospěl k odlišnému názoru ohledně posouzení otázky včasnosti elektronického podání prostřednictvím e-mailu soudu než tehdejší druhý senát v nálezu spisové značky II. ÚS 2560/13 (text nálezu je dostupný z tohoto linku: ). Podstatou nyní překonávaného právní názoru bylo, že včasnost elektronického podání soudu učiněného prostřednictvím e–mailu je třeba posuzovat podle okamžiku odeslání podání soudu. První senát je však toho názoru, že je třeba včasnost elektronického podání soudu učiněného prostřednictvím e–mailu posuzovat podle okamžiku dojití podání do elektronické podatelny soudu; okolnosti odeslání elektronického podání prostřednictvím e-mailu na straně odesílatele nemohou mít na posouzení včasnosti vliv.
Ústavní soud na základě shrnutí své dosavadní relevantní judikatury (viz body 36 – 46 odůvodnění stanoviska) konstatoval, že z ní vyplývá rozpor v otázce posouzení včasnosti podání učiněného e-mailem, a tedy i potřeba přijetí stanoviska plénem podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Plénum dospělo k závěru, že je třeba rozporovaný právní názor nálezu spisové značky II. ÚS 2560/13 překonat a postavit ve smyslu dřívější ustálené judikatury najisto, že včasnost e-mailového podání je v souladu s ústavně konformním výkladem § 40 odst. 4 soudního řádu správního a § 57 odst. 3 občanského soudního řádu třeba posuzovat podle okamžiku předání (dojití) do dispozice soudu.
Ústavní soud k tomu dále konstatuje, že je-li okamžik dojití e-mailového podání soudu stěžejní pro rozhodnutí v projednávané věci, musí soud v souladu s právem účastníka na přístup k soudu učinit příslušné kroky směřující ke zjištění tohoto okamžiku. Tvrdí-li účastník, že e-mailové podání bylo dodáno opožděně z důvodu technických problémů na e–mailových serverech, za které odpovídá stát, je nutné, aby toto tvrzení bylo věrohodně prokázáno; s pouhou kopií odeslaného e–mailu se spokojit nelze. Prokáže-li se v dostatečné míře, že e–mailové podání nebylo předáno soudu včas z důvodů technických závad způsobených na straně provozovatele e-mailového serveru Ministerstva spravedlnosti (či soudu), které účastník řízení zároveň nemohl předvídat, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži účastníka řízení a příslušné podání nelze odmítnout jako opožděné. Je-li pro posouzení včasnosti podání prostřednictvím e-mailu rozhodující okamžik dojití podání soudu, okolnosti odeslání takového podání existující na straně účastníka řízení nemohou mít vliv na posouzení otázky včasnosti. Uplynutí lhůty nezávisí na úmyslu a jednání odesílatele ani na technických problémech provozovatele e–mailového serveru, za který stát neodpovídá. Pro posouzení včasnosti podání e-mailem není relevantní ani skutečnost, zda e–mailové podání obsahuje zaručený elektronický podpis.
Odlišné stanovisko k odůvodnění stanoviska zaujal soudce Jaromír Jirsa.
Odlišné stanovisko k výrokům a odůvodnění stanoviska zaujali soudci Pavel Šámal, Radovan Suchánek a Josef Fiala.
Text 25 stránkového stanoviska pléna Ústavního soudu ČR ze dne 07.09. 2021 spisové značky Pl. ÚS -st. 53/21 včetně disentů je dostupné z níže uvedeného linku: