Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení části exekučního řádu: požadavek na zavedení principu teritoriality do vymezení exekutorské působnosti postrádá ústavně právní rozměr
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) zamítlo návrh skupiny 25 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (navrhovatelka) na zrušení části zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v § 28 ve slovech první věty „kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a„ a § 38 odst. 1 první věty, která zní: „V exekučním návrhu musí být označen exekutor, který má exekuci vést, s uvedením jeho sídla.“
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení napadených ustanovení z důvodu jejich tvrzeného rozporu s principem právního státu, právem na soudní ochranu a právem na zákonného soudce. Hlavním argumentem navrhovatelky pak bylo, že neomezená volba soudního exekutora oprávněným, kterou napadená ustanovení umožňují (vyloučení teritoriality), prakticky znemožňuje, aby byly realizovány nosné principy výkonu exekuční činnosti, kterými jsou nezávislost, nestrannost a spravedlivost rozhodování.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Systém umožňující oprávněnému (věřiteli) volbu soudního exekutora, který povede exekuci, není porušením práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Exekuční řád poskytuje dostatečné záruky pro nezávislost a nestrannost výkonu exekuční činnosti soudního exekutora, tak aby byl vázán právem a nikoliv pokyny oprávněného. Soudní exekutor není pouze v postavení podnikatele nesoucího riziko spojené s vymáháním pohledávky a usilujícího o úhradu nákladů exekuce a dosažení zisku, nýbrž je i v postavení pověřeného orgánu veřejné moci, jehož rozhodování podléhá kontrolním mechanismům ze strany exekučních soudů a nad jehož činností dohlíží Ministerstvo spravedlnosti.
Nakolik neexistuje ústavně zaručené základní právo na zákonného soudního exekutora ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, postrádá požadavek na zavedení místní příslušnosti (principu teritoriality) do vymezení exekutorské působnosti ústavně právní rozměr a sleduje pouze politický či zájmový účel.
Ústavnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že v exekučních řízeních dochází nezřídka k excesům, které musí být napravovány obecnými soudy či dokonce až Ústavním soudem. Ústavní soud např. opakovaně rozhodoval ve věcech „dětských“ exekucí či exekucí na malé částky, při nichž byly vymáhány ústavně nepřijatelné vysoké náklady, případně kritizoval jiné praktiky, jejichž cílem byly spíše fiskální zájmy exekutorů než nalézání spravedlnosti. Tomu by však ani vyhověním návrhu nebylo zabráněno.
Text 18 stránkového zamítavého nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 02.11. 2021 spisové značky Pl. ÚS 15/18 je dostupný z níže uvedeného linku: