NSS: Vznik nároku na náhradu za ztrátu na služebním platu

I. Ke vzniku nároku na náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby podle § 118 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se nevyžaduje vedení bývalého vojáka (žadatele) v evidenci uchazečů o zaměstnání. Není-li žadatel v evidenci veden, je pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti třeba vyjít z pravděpodobného výdělku, jehož by dosáhl při práci odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kterou by prokazatelně vykonával. Je-li však žadatel v evidenci veden, při výpočtu náhrady se použije § 271b odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2024 (fiktivní výdělek ve výši minimální mzdy), a to i tehdy, nemá-li z důvodu pobírání výsluhového příspěvku nárok na podporu v nezaměstnanosti [§ 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti].

II. Do průměrného služebního platu ve smyslu § 118 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se zahrnují pouze složky služebního platu dle § 67 téhož zákona [včetně „odměny“ podle § 67 písm. g)]. Kázeňské odměny podle § 52 odst. 2 písm. c) tohoto zákona se do průměrného platu nezahrnují, neboť náležejí do oblasti kázeňského práva a nejsou složkou služebního platu; totéž platí pro služební příspěvek na bydlení a stabilizační příspěvek. Správní orgán je však povinen posoudit materiálně, zda vyplacené částky byly skutečně kázeňskými odměnami, či odměnami podle § 67 písm. g) uvedeného zákona.

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2025, číslo jednací 21 As 1/2025-35)