Přičitatelnost výhod z obchodního zastoupení v rámci seskupení

 

Otázku přičitatelnosti výhod plynoucích mateřské společnosti z činnosti obchodního zástupce, kterou vyvíjel pro dceřinou společnost, je třeba vždy posuzovat podle konkrétních okolností případu a podle konkrétního smluvního vztahu obchodního zástupce se zastoupenou společností a jejím možným propojením s mateřskou společností.

Právní názor Soudního dvora EU vyjádřený v rozsudku Turgay Semen nelze bez dalšího vykládat jako paušální zapovězení možnosti přičíst výhody plynoucí jinému subjektu v rámci podnikatelského seskupení zastoupenému. V nyní řešené věci jde o skutkově značně odlišný případ než ten, který byl řešen v rozsudku Turgay Semen. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů týkajících se míry propojenosti zastoupené a její mateřské společnosti totiž vyplývá, že obě společnosti byly velmi úzce propojené, zastoupená byla existenčně závislá na mateřské společnosti, neboť jejím hlavním účelem bylo obstarávat klienty pro mateřskou společnost. Sama zastoupená žádné své produkty nenabízela. Ve vztahu k vystupování vůči obchodní zástupkyni pak obě společnosti působily natolik propojeně, téměř jako jeden subjekt. Obchodní zástupkyně nadto nemohla reálně ovlivnit způsob, jakým byl podnikatelský model obou společností nastaven; nemohla ovlivnit, se kterou společností smlouvu uzavře. Nelze opomenout ani to, že v řešené věci veškeré výhody z činnosti obchodní zástupkyně plynuly přímo mateřské společnosti zastoupené, a to právě kvůli uvedené úzké propojenosti obou společností, díky níž zastoupená působila pouze jako zprostředkovatelská společnost pro svoji mateřskou společnost a sama žádné produkty nenabízela.

Účelem Směrnice č. 86/653/EHS, resp. úpravy odškodnění obchodního zástupce, je ochrana obchodního zástupce. Optikou účelu právní úpravy odškodnění obchodního zástupce je pak třeba nahlížet i na nyní řešenou otázku.

Pokud zastoupená působila pouze jako zprostředkovatel pro svoji mateřskou společnost, sama žádné produkty nenabízela, bylo by v rozporu s účelem právní úpravy odškodnění obchodního zástupce, aby výhody její mateřské společnosti, pro kterou klienty obstarávala, nebyly považovány pro účely určení odškodnění podle § 669 obch. zák. za výhody samotné zastoupené. Opačný závěr o nepřičitatelnosti výhod mateřské společnosti zastoupené by za těchto konkrétních skutkových okolností vedl k absurdnímu důsledku – nulové výši odškodnění pro obchodní zástupkyni, neboť při určení odškodnění by se nezohlednily žádné výsledky, kterých obchodní zástupkyně dosáhla, a to s odkazem, že zastoupené z nich neplynuly žádné výhody (ačkoli veškeré výhody plynuly její mateřské společnosti, s níž byla velmi úzce provázána).

S ohledem na specifické okolnosti řešené věci je tedy třeba dospět k závěru, že v nyní řešené věci je na místě výhody (tj. pojistné ze smluv uzavřených obchodní zástupkyní) plynoucí mateřské společnosti zastoupené považovat za výhody samotné zastoupené, a to právě s ohledem na účel právní úpravy a na výše shrnuté skutkové okolnosti (úzké propojení obou společností, model jejich podnikání a vystupování vůči obchodní zástupkyni).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1879/2023, ze dne 15. 9. 2023)

 

 

Vliv nesjednání konkurenční doložky na odškodnění obchodního zástupce

 

Absence konkurenční doložky ve smyslu § 672a obch. zák. je obvykle důvodem ke snížení základní výše odškodnění obchodního zástupce, a to ve druhé fázi výpočtu [podle § 669 odst. 1 písm. b) obch. zák.]. Skutečnost, zda byla ve smlouvě o obchodním zastoupení sjednána konkurenční doložka či nikoli, je pouze jednou z okolností, kterou je třeba ve druhé fázi výpočtu výše odškodnění zvažovat. Podle judikatury nelze úvahu o důvodech k použití korektivu ekvity redukovat toliko na vyhodnocení výše provize a skutečnost, zda byla sjednána konkurenční doložka; zákon již pro účely posouzení vzniku nároku na odškodnění ukládá hodnotit všechny okolnosti případu, které mají vzhledem ke své povaze význam při posouzení, zda je placení odškodnění spravedlivé.

Nelze tedy paušálně uzavřít, do jaké míry má být základní výše odškodnění snížena s ohledem na absenci konkurenční doložky. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1882/2012, v němž dovolací soud považoval za vhodné krácení základní výše odškodnění o 25 %, a to právě s odkazem na neexistenci konkurenční doložky a také s odkazem na délku trvání obchodního zastoupení, proto lze považovat toliko za inspirační vodítko, nikoli přesné a paušálně použitelné pravidlo o míře snížení odškodnění v případě absence konkurenční doložky.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1879/2023, ze dne 15. 9. 2023)

 

 

Přiznání maximální výše odškodnění obchodního zástupce

 

Z právní úpravy ani z judikatury nevyplývá, že by bylo možné při určení výše odškodnění přistoupit přímo k přiznání maximální výše odškodnění podle § 669 odst. 2 obch. zák., aniž by byla určena základní výše odškodnění postupem upraveným v § 669 odst. 1 obch. zák. a rozvedeným v judikatuře Nejvyššího soudu i SDEU. Postup soudů obou stupňů tak nerespektoval smysl a účel ustanovení § 669 obch. zák., neboť pro určení výše odškodnění soudy použily výpočet podle § 669 odst. 2 obch. zák., kterým se určuje toliko maximální možná částka odškodnění a který zákonodárce do mechanismu určení výše odměny vložil pouze jako korektiv maximální možné částky, nikoli jako výchozí způsob určení výše odměny.

Bez určení základní výše odškodnění podle § 669 odst. 1 obch. zák. se tak nelze obejít, neboť maximální výše odškodnění určená podle § 669 odst. 2 obch. zák. nepředstavuje způsob určení výše odškodnění, ale toliko limit, který nesmí základní výše odškodnění překročit.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1879/2023, ze dne 15. 9. 2023)