Řízení podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci

I. Na řízení podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci [zákon č. 284/2023 Sb., o preventivní restruturaiazci] se vztahuje obecná část zákona o zvláštních řízeních soudních (srov. § 1 odst. 2 z. s. ř.). Z ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. se podává, že pravidla formulovaná v zákoně o zvláštních řízeních soudních mají přednost před jinou úpravou v občanském soudním řádu. Pravidlo vyjádřené v § 1 odst. 4 z. ř. s. vystihuje princip tzv. zbytkové subsidiarity, kdy úprava obsažená v zákoně o zvláštních řízeních soudních úpravu obsaženou komplexně v občanském soudním řádu nemění (neřeší jinak), nýbrž ji (navíc) doplňuje. Příkladem je úprava dovolacího řízení komplexně řešená v § 236 až § 243g o. s. ř., doplněná o § 30 z. ř. s. [„(1) Dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona – ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE PRÁVNICKÝCH OSOB A VE VĚCECH SVĚŘENSKÉHO FONDU- , ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. … (2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu.“].

II. V restrukturalizačním řízení má před úpravou obsaženou v obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních vždy přednost zvláštní úprava obsažená v zákoně o preventivní restrukturalizaci (§ 1 odst. 2 z. ř. s. in fine).

Jestliže zvláštní úprava procesní otázky v zákoně o preventivní restrukturalizaci chybí, nebo má sama jen povahu úpravy doplňující (jdoucí nad rámec obecné úpravy, leč nikoli proti ní), uplatní se pro restrukturalizační řízení bez dalšího (přímo) obecná část zákona o zvláštních řízeních soudních, tedy ustanovení § 2 až § 30 z. ř. s. Má-li úprava obsažená v obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních jen doplňující charakter k úpravě daného procesního institutu v občanském soudním řádu (promítá-li se v ní princip zbytkové subsidiarity), uplatní se pro restrukturalizační řízení bez dalšího (přímo) příslušné ustanovení obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s ustanoveními občanského soudního řádu, která doplňuje (§ 1 odst. 4 z. ř.).

Jestliže zvláštní úprava procesní otázky v zákoně o preventivní restrukturalizaci chybí, nebo má sama jen povahu úpravy doplňující (jdoucí nad rámec obecné úpravy, leč nikoli proti ní) a ustanovení obecné části zákona o zvláštních řízeních soudních tuto procesní otázku neřeší (nebo je nelze použít pro restrukturalizační řízení vzhledem k tomu, jak jsou formulována), uplatní se pro restrukturalizační řízení bez dalšího (přímo) občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.).

III. Pravidlo obsažené v § 56 odst. 4 z. p. r. [„Prominutí zmeškání lhůty v restrukturalizačním řízení není přípustné. Totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání či jiného soudního roku.“] má (v intencích shora řečeného) přednost před úpravou obsaženou v § 58 o. s. ř. [„(1) Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. … (2) Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání lhůty.“]. Vzhledem k jednoznačné dikci § 56 odst. 4 z. p. r. není v posuzované věci důvod prověřovat správnost úsudku soudů o (ne)omluvitelnosti uplatněných důvodů zmeškání lhůty k podání odvolání. Prominutí zmeškání lhůty v restrukturalizačním řízení totiž zákon nepřipouští, i když zmeškavší účastník uplatňuje omluvitelné důvody zmeškání.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 907/2025, ze dne 9. 4. 2025)